Po finanční stránce se nemůžeme s těmito oddíly rovnat, ale na ledě je můžeme porážet. Za výsledky se rozhodně nemusíme stydět," říká Srnec. Mládežnického šéfa Drtičů ale stále trápí nedostatek dětí, které by volný čas strávily na sportovištích. „Když se nám na předsezonním náboru v květnu 2001 hlásilo pětatřicet benjamínků ročníku 1993, bylo nám spolu se zakládajícími členy SHKM do pláče. Měli jsme totiž velkou radost z toho, že hokej v Hodoníně nezemřel," pravil dlouholetý mládežnický funkcionář.

Jak hodnotíte poslední sezonu 2011/2012?

Bude to asi znít asi jako klišé, ale musím říct, že uplynulá sezona byla opět úspěšná. Hlavně díky tomu, že se nám podařilo vybojovat postup do extraligy mladšího dorostu a zabydlet se v lize staršího dorostu. Navíc jsme dokázali navázat v žákovské lize na dobré výsledky z minulých sezon. Myslím si, že s mládeží pracuje v krátkodobé desetileté historii dobře. Výsledky tomu odpovídají a nemáme se za co stydět. Samozřejmě rezervy a nedostatky, kterých jsme si vědomi, se snažíme postupně odstraňovat. Náš tým trenérů, vedoucích jednotlivých mužstev a dalších lidí, kteří pomáhají při zajištění chodu oddílu, včetně výkonného výboru, se skládá mimo sportovního metodika pouze z dobrovolníků. Ti podle mě odvádějí profesionální práci, kterou obdivují lidé a odborníci z jiných hokejových měst.

Který z úspěchů z loňské sezony byste vyzdvihl?

Určitě bych na první místo zařadil zmiňovaný postup našeho týmu do extraligy mladšího dorostu. Přiznám se, že před soutěží jsme předpokládali klidný střed tabulky, ale výborné sportovní výsledky kluků na ledě a práce realizačního týmu nám přineslo nečekané, ale o to milejší překvapení.

Co vás loni naopak zklamalo?

O zklamání se vyloženě nedá mluvit, ale asi se více čekalo od žáků osmé třídy. Toto družstvo si samo nasadilo nejvyšší cíle. Chtělo hrát ve své věkové kategorii o nejvyšší příčky. Bohužel silná konkurence, pomoc některých borců mladšímu dorostu a některé nešťastné ztráty bodů je o tyto pozice připravily.

Co hodonínský mládežnický hokej v současnosti nejvíce trápí?

Samozřejmě že je to nedostatek dětí. Je to otřepaná fráze, ale bohužel krutě pravdivá. Není podložená jen statistikou porodnosti, ale společenským vývojem, kdy počítač a jiná lákadla způsobují, že děti nehrají nejenom hokej, ale nesportují vůbec. A to je velká škoda. Když se nám na předsezonním náboru v květnu 2001 hlásilo pětatřicet benjamínků ročníku 1993, bylo nám spolu se zakládajícími členy SHKM do pláče. Měli jsme totiž velkou radost z toho, že hokej v Hodoníně nezemřel. Spíše naopak. Ve všech kategoriích se tenkrát sešlo asi sto dvacet kluků a potvrdila se správnost dát šanci i starším dětem, které byly základem hráčského kádru všech soutěží. Bez nich bychom totiž nemohli začít hrát již po dvou letech žákovskou ligu.

Zlepšili se v poslední době podmínky pro mladé hráče?

Vzpomínám si, když jsme začínali v roce 2001, chlapci si nosili výstroje do provizorních šaten zimního stadionu. Jsem velmi rád, že je tato doba za námi. Na druhé straně musím konstatovat, že si vytvořených podmínek někteří neváží. Nikdy se nemůžeme srovnávat se známějšími a extraligovými oddíly, které dávají do hokeje mnohem více peněz. Ale teď myslím jen srovnání ve finančních prostředcích, ne srovnání sportovních výsledků. Musím také vyzdvihnout a ocenit spolupráci se Základní školy Mírové náměstí, která s námi od počátku zřízení sportovních tříd vychovává mladé hokejisty, pomáhá nám nejen s umožněním tréninkového a zápasového režimu při vzdělávacím procesu, ale dopomáhá formou plateb ledové plochy hodin tělesné výchovy na chod oddílu.

Odchází z Hodonína hodně kluků do klubů, které mají mužstva mužů v extralize?

Ano, ale nejsou to jen tyto hokejové bašty jižní Moravy. Odchovance máme i v Havířově, Třinci, Chomutově, slovenské Senici nebo ve Skalici, se kterou máme výbornou spolupráci. Těchto hokejistů je rozhodně více než dvacet. My ale nikomu nechceme v hokejovém rozkvětu bránit. Protože krédem našeho klubu je výchova kluků pro Hodonín. Věříme, že když se hráč neprosadí ve vyšších soutěžích, pak v budoucnu potěší svými výkony hodonínské publikum v dresu Drtičů.

Trenérů máte dostatek, nebo by se vám pár odborníků hodilo?

Od začátku obrození hokeje v Hodoníně spoléháme hlavně na vlastní zdroje. Tedy na bývalé hodonínské hokejisty, kteří byli ochotni se práci s mládeží obětovat. Kdo pracuje s dětmi a mládeží, ví, co tohle slovo znamená, a je mi jasné, že nejen v hokeji je takových funkcionářů, trenérů a pracovníků v Hodoníně dost. Moc si jich vážím. S nedostatkem trenérů jsme se nikdy nepotýkali. Za to patří všem borcům velký dík. Musím vzpomenout ty, kteří nám pomáhali hlavně na začátku a stále jsou připraveni naskočit do kolotoče v případě nouze. Na mysli mám Tomáše Janotu, Tomáše Kočvaru, Romana Lexu, Libora Galka, Michala Zapletala, Václava Koblišku nebo Josefa Doležala. Nerad bych na někoho zapomněl a vyjmenovat všechny zabere celou stránku. Těch lidí, bez kterých bychom vavříny nesbírali, je spousta. Na druhé straně na těch vavřínech nechceme zaspat.

Jak hodnotíte spolupráci s prvním týmem?

Dovolím si říct, že spolupráce je velmi dobrá. Před dvěma lety jsme uskutečnili na svazu Českého ledního hokeje dohodu o stejném registračním čísle, která nám umožnila bezproblémový přechod hráčů dorostu do juniorské kategorie, později do mužstva mužů. V žádném případě obě strany k domluvě nevedla polemika fanoušků, kteří si myslí, že v Hodoníně je hokej rozdělen na dva subjekty. Tato praxe oddělení mládeže od mužů se použila již na počátku startu hokeje ve městě a funguje zásluhou obou stran doposud výborně. Výsledkem je jistě postup do ligy juniorů, který obstarali hodonínští odchovanci a potvrdili tradici hokeje v Hodoníně. Ti jsou také zárukou pokračování nejpopulárnějšího zimního sportu v Hodoníně.

Vím, že v mládežnický týmech SHKM je dost kluků ze Slovenska. Je to cesta, kterou se chce ubírat?

Kvůli tomu, že dětí je nedostatek, tak nám v některých kategoriích vypomáhají hráči ze Slovenska. Musím říct, že to není v žádném případě na úkor našich chlapců. Naopak mladí Slováci nám pomáhají doplnit ročníky, které by se nemohly zúčastnit nejvyšší soutěže žákovské ligy. Naši kluci by nemohli hrát ligu, která je posunuje v motivaci a k lepším výsledkům v jejich snažení.

Takže s počtem v jednotlivých týmech spokojení nejste?

Přiznám se, že tuhle větu uslyšíte všude tam, kde mají zimní stadion. My v Hodoníně se snažíme děti přilákat různými akcemi. Nabízíme jim školičku bruslení, zdarma půjčujeme výstroj, první roky přípravy jsou bez poplatku, příspěvky v nižší výši, kvalitu soutěží a zázemí...

Mají o hokej zájem i děvčata? V jednom hodonínském týmu hraje dokonce reprezentantka...

Ano, jedná se o Kamilu Smetkovou. Moc jí fandíme v její budoucí kariéře hráčky ženské NHL, která do té doby jistě vznikne (úsměv). Kamča si to jistě za svou snahu a výsledky zaslouží. Pamatuji si její první krůčky na ledě, kdy od počátku byla prostě divoch (smích). Její povaha ve skloubení s talentem a pílí ji dovede jistě až do ženské reprezentace. My jí budeme stále fandit a kamarádi z mančaftu na ni nikdy nezapomenou.

Letní příprava je v plném proudu. Je stejná jako v minulých letech, nebo se v něčem liší?

Moc změn není. Všechny kategorie začaly s přípravou na začátku května. Každý tým má trénink minimálně třikrát týdně. Podle věku hráčů jsme do tréninkových jednotek zařadili vytrvalost, sílu, výbušnou sílu. U nejmladších kluků jsme se zaměřili především na hry, obratnost a koordinaci. Našim trenérům pevně věříme, že kluky dobře nachystají na těžší fázi hokejového roku.

Kdy vyjedou mladí Drtiči poprvé na led?

Předpokládáme, že i přes úpravy mantinelů umožní vedení zimního stadionu nástup na led všem kategoriím v prvních dnech měsíce srpna. Pouze družstvo přípravky začne později, neboť nejmladšímu týmu začíná příprava každoročně až v září. Touto cestou bych chtěl bych požádat rodiče chlapců ročníku 2004 a výše, aby přivedli své ratolesti a zkusili s naší pomocí tento krásný zimní sport.

S jakými cíli půjde vedení SHKM do nadcházejí sezony?

Prvořadými cíly jsou záchrana mladšího dorostu, zachování návaznosti ligy juniorů, dorostu a možnosti, aby se hrála v Hodoníně nejvyšší soutěž mládeže České republiky, na kterou s podporou města, generálního sponzora i dalších partnerů dokážeme zabezpečit prostředky na základní celorepublikové soutěže. Touto formou chceme moc poděkovat za dosavadní podporu. Nesmím také zapomenout na obnovení spolupráce s Uherským Ostrohem, jejíž výsledkem je vytvoření B mužstva, které bude hrát pod hodonínskou hlavičkou.

A jaké jsou dlouhodobé cíle?

Chtěli bychom zachránit nejvyšší soutěž mladšího dorostu, do které by přicházeli v dalších letech hráči z celého Jihomoravského kraje. Ale ne na úkor našich odchovanců, kteří budou vždy základem. Naopak u nás vítáme ty, kteří nenajdou uplatnění v Brně nebo Zlíně, popřípadě budou převyšovat svojí výkonností nižší soutěž. Bez větších starostí chceme odehrát ligu staršího dorostu a připravit hráče na starší kategorii juniorů ve stejné soutěži, ze které musí vzejít pravidelné doplnění prvního družstva mužů, což tuto možnost potvrdil konec této sezóny a v baráži. Kluci dokázali, že se něco naučili a zaslouží si dostat šanci. Plesalo nám srdce nad spojením zkušeností Juráska, Hlavačky, Peše a ostatních harcovníků s mladíky Charvátem, Horinkou, Tomim a dalších juniorů, které jsme sledovali v zápasech baráže. A tohle je náš dlouhodobý cíl. Naplnit hlediště zimního stadionu, jež bude fandit mančaftu tvořeného z větší částí odchovanci. Věřím, že výchova hokejové mládeže v Hodoníně na tom má a bude mít velký podíl.

Autor: Libor Kopl, Hodonínský deník