Davide, z Jičína jste se vrátili s prázdnou. Soupeř ale byl hratelný, i přesto, že jsme byli v hodně oslabeném složení…

Je to škoda. Věděli jsme, o co hrajeme. Mohli jsme si vytvořit bodový náskok v tabulce. Teď se na nás naopak týmy dotáhly. Zamrzí to, když víte, že soupeř byl k poražení i přes oslabenou sestavu, a nedopadne to.

Tři ze čtyř branek jsme dostali z předbrankového prostoru. Dá se to připsat tomu, že první dvě obranné dvojice spolu hrály de-facto poprvé?

To asi nebyl úplně ten hlavní důvod. Rozebírání hráčů v mezikruží a před brankou trénujeme hodně dlouho a je potřeba, aby to plnili všichni hráči. Když to tak není, tak se pak stanou situace, že je volný hráč před naší brankou.

Co bylo „špatně“ v naší obranné hře?

Potřebujeme dodržovat při bránění to, co nám říká trenér a co máme natrénované. Pokud nám z toho tvaru jeden hráč vypadne, vznikají potom chyby, ze kterých dostáváme góly.

Na tu čtvrtou nechtěně namazal Dominik Piták…

To se stane. Měli jsme celou třetí třetinu na to, abychom zápas otočili.

V Jičíně jsme přišli o další dva hráče, zápas nedohráli Jakub Sajdl a Vojtěch Dobiáš. Není té smůly už příliš?

Je toho hodně během posledních pár kol. Někteří zranění kluci by se už měli pomalu vracet zpátky do tréninku. Ale je pravda, že v Jičíne máme letos z tohoto pohledu opravdu smůlu, dva zápasy a tři zranění hráči.

Za Baník hrajete druhým rokem druhou ligu, ale už v mládeži jste hájil barvy SHKM spoustu sezon. Berete hodonínský zimní stadion za svůj druhý domov?

Určitě by se to tak dalo říct. Za SHKM jsem hrál v dorosteneckých a juniorské kategorii několik sezon.

Jak vzpomínáte na mládežnická léta v Baníku?

Popravdě si na moc věcí z té doby už nevzpomenu. Ale švihadla před zimákem a běhy na stadionu U Červených domků během letních příprav, to si pamatuju velmi dobře (směje se).

Potkal jste se v mládeži s některým současným spoluhráčem?

Určitě ano, hrával jsem s Davidem Polesným, Erikem Hložánkem, Jirkou Sedlákem a Matějem Charvátem.

Jednu sezonu jste strávil i za mořem. Jaká byla Vaše cesta do WSHL? Za jaké týmy jste hrál a jak na ten rok vzpomínáte?

Ten rok v létě jsem byl na kempu v Jižních Čechách v Písku a potkal jsem se s kluky, co hráli sezónu 2013-14 WSHL v USA. Přes ně se mi podařilo zahrát si za mořem juniorku. Sezónu 2014-15 jsem hrál za Lake Tahoe Blue a před playoff mě vyměnili Cheyenne Stampede. Poznal jsem hodně nových věcí, jak v hokejovém prostředí, tak i mimo něj a mám spoustu dalších zážitků.

Byla možnost, že byste v USA mořem zůstal i déle?

Možná bych tehdy i zůstat chtěl, ale v té době jsem měl vízum do určité doby a musel jsem odletět zpátky do domů.

Lake Tahoe je jedním z cestovatelských cílů západu Spojených států. Jak se Vám tam líbilo?

Je to nádherné místo. Jezero, hory, krásné výhledy. South Lake Tahoe je malé město, tak je tam i celkem klid. Jen je škoda, že ten rok bylo málo sněhu, protože tam jsou parádní lyžařská střediska.

Co byste řekl o samotném jezeru, vyzkoušel jste koupačku?

Jezero je opravdu obrovské. Krásná, čistá voda. Byli jsme se párkrát u jezera podívat, možná trochu zkusili vodu, aleúplně na nějaké koupání to už úplně nebylo (směje se).