Davide, utkání s Břeclaví nabízelo mnoho otazníků. Co jste od soupeře očekávali před zápasem a jak jste se na utkání připravovali?

Čekali jsme, že Břeclav bude nepříjemný soupeř. Bylo to derby, tam nehraje pozice v tabulce žádnou roli. Byli jsme připraveni na vše, moc dobře jsme si pamatovali na přípravný zápas v Břeclavi. Ale oproti přípravnému zápasu jich bylo málo, což se postupem času projevilo i ve skóre. Škoda toho konce, výsledek mohl být ještě jednoznačnější.

Na začátku první třetiny se vám povedlo vstřelit dvě rychlé branky. Tohle musela být velká psychická vzpruha...

To bezpochyby. Tyto zápasy jsou strašně ošemetné. Derby, protivník hraje na dvě lajny, nemá co ztratit, vám se nepodaří dát rychlou branku a trápíte se celý zápas. Naštěstí to tam napadalo a postupem času se skóre navyšovalo.

Břeclavští po chvíli snížili, ale jako odpověď přišla o pět minut později tvoje branka. Mohl bys nám popsat situaci, která vedla k tomuto gólu?

Bylo to při přesilovce 5 na 3. Celou dobu jsme si dokola přihrávali a moc nestříleli, Kouba (Michal Kuba, pozn. red.) mi pak přihrál a já si všiml, že jejich hráč si klekl jakoby do střely, ale hokejku měl směrem od branky, tak jsem udělal krok do středu hřiště a brankáři vystřelil na lapačku a padl z toho gól.

Před samým koncem utkání jste měli zápas v rukou při skóre 7:2, pak ale přišly dva břeclavské zásahy. Šlo o ztrátu koncentrace?

Určitě ztráta koncentrace. V podstatě jsme měli šance na to dát ještě dalších 5 gólů. Už v průběhu druhé třetiny jsme se snažili dovést puk až do branky, i já tam měl situace, kdy jsem se snažil místo střely ještě potáhnout puk a vymyslet něco víc, i když si ta situace žádala střelu. Škoda těch dvou gólů na konci, ale myslím si, že jsme měli celý zápas pod kontrolou.

V zápase se vám povedlo zapsat dvě trefy při vlastním oslabení, ale také jste při hře v menším počtu hráčů čtyři góly inkasovali. To je celkem kuriózní bilance.

To je, ale i takové zápasy jsou. Snažili jsme se hrát útočně, i v oslabení, z čeho nejspíš pramenily ty obdržené branky. Ale při hře pět na pět jsme Břeclav téměř k ničemu nepouštěli.

Ty sám sis v utkání připsal celkem tři body. Jako hodonínský bek číslo jedna sbíráš průměrně více než bod na utkání. Je to pro tebe velká změna?

Snažím se hrát, jak nejlíp dokážu, abych byl prospěšný týmu a abychom jako tým vyhrávali. Kanadské body jsou příjemný dodatek. Doufám, že to takto bude pokračovat nadále.

Snažíš se více podporovat útok, nebo tvá produktivita vyplývá spíše ze hry a body přicházejí samy?

Když máte vpředu útočníky, kterým stačí dát puk a ti to ve většině případů promění v gól, to ty body pak jenom přibývají (smích). Snažím se přispívat i ofenzivně, ale jak říkám, hrát za takovým útokem, je opravdu za odměnu. Z bodů mám radost, ale víc mě těší, že jsme se konečně dostali do herní pohody a dokážeme vyhrávat i těžká utkání. Doufám, že teď ta šňůra výher potrvá co nejdéle.

Ve čtyřiadvaceti letech už patříš mezi zkušenější hráče hodonínské obranné brázdy. Připouštíš si roli určitého mentora?

V některých situacích se snažím poradit, ale že bych se vžil do role mentora, to určitě ne. My si tak nějak pomáháme všichni, snažíme si navzájem vyhovět tak, abychom se vyvarovali těch stejných a zbytečných chyb, a naše hra měla parametry, jaké si představujeme.

V předminulém utkání zastával roli hlavního trenéra manažer vašeho týmu Martin Vyrůbalík. Zaměřoval se konkrétně na obránce, případně co sis z jeho pobytu mezi vámi vzal?

Vedl nás jako mužstvo, samozřejmě nám v určitých situacích radil, co udělat, jak se zachovat. Hecoval nás, šlo cítit, že nám věří, že ten zápas dokážeme dotáhnout do vítězného konce, což se nám taky povedlo. Potom, od poloviny zápasu, se nás snažil spíše uklidnit, jelikož jsme se nechali zbytečně vyprovokovat, což hrálo v prospěch soupeře.

Děkuji za rozhovor.