Zdeňku, jak těžké bylo zkonsolidovat síly po domácí prohře na nájezdy ve třetím semifinálovém duelu? Byli jste hodně zklamaní, že jste přišli o skvělou vítěznou sérii a nedokázali jste využít prvního mečbolu?

Zklamání tam určitě bylo, ale ne takové, jako z té prohry samotné. Je to playoff. Hned po zápase jsme věděli, že se musíme připravit na další a dost těžší zápas v Ostrohu, takže to dorovnání rekordu pro nás bylo v ten moment vedlejší.

Vstup do čtvrtého semifinále vám vyšel skvěle, ve třetí minutě jste vedli o dvě branky. S jakou strategií jste do zápasu šli a jak moc vás dva zásahy Davida Janáse uklidnily?

V kabině bylo už před zápasem vidět, jak moc chceme vyhrát. Všichni si to moc užíváme a podle toho to pak i vypadá. Nástup do zápasu nám vyšel parádně, všechny lajny odvedly při prvních střídáních skvělou práci a Hrášek (David Janás, pozn. red.) nás uklidnil natolik, že jsme pak už celý zápas určovali tempo.

Ostrohu se dvě vteřiny před koncem první třetiny podařilo snížit na 1:2. Neměl jsi trochu strach, že to může s vaším sebevědomím zamávat?

Právě, že ne. V kabině jsme si jen řekli nějaké věci, abychom se uklidnili. Věděli jsme, že máme hodně navrch a záleželo na tom, jestli po přestávce přidáme nějaký gól.

Po návratu z kabin jste ale nenechali nikoho na pochybách a ve druhé třetině jste nastříleli soupeři šest branek. Kdy nastal moment, kdy sis řekl „tohle už zvládneme“?

Já osobně jsem si to řekl po našem pátém gólu, ale před námi byla ještě polovina zápas, takže jsem moc nejásal (směje se).

Jak bys zhodnotil celou semifinálovou sérii s Uherským Ostrohem?

Byla to dobrá série. Vyhrocená, pro oko diváka zajímavá a hlavně nás to ještě víc nakoplo.

Ostroh vás ve třech ze čtyř zápasů přestřílel. Celkově byl poměr střel v semifinálové sérii 173:151 ve prospěch soupeře. Na góly jste ale vyhráli jasně 28:17 vy. Z toho se dají vyčíst, že hlavní rozdíl byl ve dvou věcech - ve výkonu brankářů a v produktivitě…

Máš pravdu, bylo to tak. A bylo to dáno hlavně taktikou. Ostroh střílel v útočném pásmu takřka z každé pozice. My jsme se mohli spolehnout na Zdenka (Kotvana, pozn. red.), který nás podržel a my jsme tak mohli hrát klidněji.

Poslední desítky vteřin čtvrtého zápasu celá střídačka stála a spolu s fanoušky si užívala postup do finále. Jak sis závěr zápasu a následné oslavy užil ty sám?

Užívám si celé playoff a stejně tak si ho užívají i ostatní kluci. Je to prostě hokejový svátek, pro nás, pro lidi kolem klubu i pro ty, kteří nám fandí. V kabině to žije, je tam dobrá nálada. Říkáme tomu taková malá ZOO (směje se).

V základní části jste skončili druzí. Vyrovnali jste historický hodonínský rekord v počtu vítězství za sebou. Postoupili jste to finále. Na zápasy chodí spousta fanoušků, kteří dělají fantastickou atmosféru. Jako kapitán musíš být na tohle všechno určitě obrovsky hrdý…

Jsem, a moc! Od začátku sezony se udělalo hodně práce, teď všechno klape jak má. Od vedení klubu, vedení mužstva, až po hráče a fanoušky a tak to má být. To finále je pro nás všechny taková odměna.

Dnes se rozhodne o vašem finálovém soupeři. Kdo z dvojice Velké Meziříčí - Boskovice podle Tebe nakonec postoupí a který z těchto týmů by sis více přál a proč?

Tipnul bych to na domácí Velmez, mají výhodu domácího hřiště, na kterém se soupeřům špatně hraje, protože je menších rozměrů. Jinak bych ale bral raději Boskovice, protože s nimi máme kladnou bilanci a začínali bychom doma. Tak uvidíme, jak to dopadne. Každopádně ve finále musíme hrát nejlíp, jak umíme.

Děkuji za rozhovor.