Rišo, po deseti zápasech v Baníku ti to tam konečně padlo. I podle následně reakce ti gól do sítě Havířova udělal velkou radost...

Radost jsem měl opravdu velkou! Hlavně proto, že ten gól na 3:1 definitivně zlomil odpor Havířova. Jsem rád, že jsem mohl přispět k týmovému úspěchu a zapsat se prvním gólem v Baníku.

Z těžkého domácího dvojzápasu se Znojmem a Havířovem jste vyválčili pět bodů. Co na to říkáš a věřil bys tomu, kdyby ti tohle někdo řekl před zápasy s Orly a Azetem?

Z těch pěti bodů jsme všichni ohromně šťastní a myslím si, že jsme klidně mohli vybojovat i plný počet bodů. Ale musíme být pokorní a samozřejmě jsme vděční i za pět bodů. Já jsem věřil, že v těchto zápasech můžeme uspět a jsme za to všichni rádi, protože potřebujeme do tabulky každý bod, abychom se dostali do playoff. Měli jsme od trenéra dobré pokyny, říkal nám, jak máme proti těmto týmům hrát a výrazně nám to pomohlo.

Aukce dresů ze zápasu se Znojmem už běží a už teď je na dresy přihozeno více než 55 tisíc korun. Překvapilo tě, jak velký zájem o dresy mezi fanoušky je?

Je to skvělá částka! Celá kabina je moc ráda, že se aukce takhle rozjela a věříme, že ta suma bude stále stoupat! Rakovina je závažná věc a jsem rád, že právě můj klub se rozhodl udělat takovou skvělou akci.

Velkou část své mládežnické kariéry jsi strávil v Porubě, odkud jsi na dva roky zamířil za oceán. Jak ses do Ameriky dostal?

Zhruba v polovině sezony 2017-18, kdy jsem hrál za Porubu, jsme hráli proti Warriors Brno. Na utkání byl přítomný skaut, kterému se líbila moje hra a po zápase mi nabídnul angažmá v Americe.

V obou klubech, ve kterých jsi v Kanadě a USA hrál, jsi měl spoluhráče z Čech i Slovenska. Bylo to velkou výhodou, že jsi tam nebyl sám?

Hlavně ze začátku to bylo moc fajn, protože jsem byl trochu pozadu s angličtinou. Bylo to jiné, než sedět v lavici a učit se jazyk ve škole. Ale po nějakých čtyřech měsících jsem se přizpůsobil, a to jak s jazykem tak i jinému hokejovému stylu. A mít kolem sebe nějaké rodáky z Čech nebo Slovenska bylo skvělé. Docela často jsme s klukama hráli Fortnite, nebo jsme si na teambuildingu zahráli poker nebo jiné hry. Ale hlavně jsme se sbližovali všichni, abychom byli tým a ne nějaké skupinky.

Na co nejraději ze svého zámořského působení vzpomínáš?

Nejvíc vzpomínám na spoluhráče, na můj první zápas v Kanadě a také na lidi, kteří pro mě byli něco jako druhá rodina.

Je něco, co tě na životním stylu Kanaďanů nebo Američanů opravdu překvapilo?

Možná ani ne tak překvapilo, ale moc se mi líbila jejich hra a přístup k hokeji. To, s jakým zápalem, chutí a tvrdostí hráli.

V Hodoníně jsi už skoro dva měsíce. Jak zatím své angažmá na jihu Moravy hodnotíš z osobního i týmového pohledu?

Z osobního pohledu jsem spokojený maximálně. Mám super spolubydlící, se kterými se nikdy nenudíme a daří se mi i na ledě. No a z týmového pohledu to je také super, celá kabina je jedna super parta a je dobře, že máme v týmu i pár starších hráčů, protože se od nich my mladí máme pořád co učit.

Děkuji za rozhovor.