Petře, z Blanska vezete tříbodové vítězství, zápas byl ale pořádně těžký a asi vás ten skvělý obrat stál spousty sil...

Bohužel jsme si jej těžký udělali sami. Už před zápasem tam od nás nebyla ta správná koncentrace a utkání začalo tak, jak asi začít muselo. Během zápasu jsme zredukovali sestavu a bylo to náročné, ale díky tomu, že jsme obrat zvládli, tak se únava snáší líp.

Zaspali jste začátek a už po pěti minutách jste na domácí ztráceli dva góly. Chybělo víc soustředění se na zápas, nebo čemu špatný start přisuzuješ?

Jo, jednoznačně! Nebylo tam od rozcvičky nic pozitivního. A nakonec můžeme být rádi, že jsme ty facky dostali na začátku utkání.

Po dvaceti minutách byl stav 3:1 pro domácí. O přestávce v kabině asi moc klidná nálada nebyla…

Chtěli jsme změnit všechno, nejvíc nasazení a bojovnost. Už jenom proto, že se za námi vydali naši perfektní fanoušci, jsme se museli zlepšit. A taky, Blansko nás nijak nepřehrávalo, i když vedlo 4:1.

Vaše plány ale chvíli po pauze rozbila čtvrtá trefa domácích. Následná přesilovková trefa Davida Polesného však opět vykřesala jiskřičku naděje na bodový zisk. Věřili jste i za stavu 4:2 pro Blansko, že jste schopní zápas otočit?

Jak jsem už říkal, kdyby nás přehrávali, tak bych asi nevěřil, ale šancí jsme měli dost i do té doby, tak bylo spíš otázkou času, kdy něco začne Šeny (Martin Šenk, brankář Blanska, pozn. red.) pouštět.

V polovině zápasu obdržel Dominik Směřička trest ve hře, k tomu ještě přidal hodonínský zadák pěstní souboj s domácím Malým. Co se vlastně v tu chvíli stalo?

Viděl jsem jen část. Vím, že hráč domácích střílel, Směřa (Dominik Směřička, pozn. red.) jej u toho trefil – nevím, jestli čistě, nebo ne - pak na něj naskočil nějaký blanenský mstitel a tomu Dominik rozbil nos (usmívá se).

Tento trest byl prvním vyšším trestem, který jste v sezoně obdrželi. Ve čtyřech zápasech jste si odseděli celkem jen 14 dvouminutových trestů, tolik vyloučených jste v minulých sezonách byli schopni mít i v jednom zápase… V disciplíně celého mužstva nastal velký obrat k lepšímu, souhlasíš?

Tak… budu v to věřit, že budeme v soubojích opatrnější než dříve. Uvidíme, jak nám to půjde s těžšími soupeři.

V pětiminutovém oslabení jste sami skórovali a snížili jste před poslední částí na rozdíl jedné branky. Mohl bys nám svou gólovou trefu přiblížit?

Jeli jsme s Lubem (Ľubomír Vaškovič, pozn. red.) dva na dva, za útočnou modrou jsme se překřížili, mně se to na ose celkem otevřelo, tak jsem zkusil do toho bouchnout nahoru do protipohybu golmana.

Začátek poslední třetiny vám vyšel dokonale. Dvěma góly jste otočili skóre na svou stranu, pak jste přidali i šestou přesnou trefu. Domácí pak ještě snížili na 5:6, tato blanenská trefa ale vyvolala na tribuně i na střídačce vášnivé debaty. Jak jsi tento gól viděl svým pohledem?

Naše branka byla v tu chvíli posunutá. Myslel jsem si, že Zolpik (Jakub Zollpriester, pozn. red.) dával rozhodčím dostatečně najevo, že branka nestojí tak, jak má. Ale hra se vrátila k nám do pásma a domácí vstřelili gól. Gol platil, tak nemá cenu se k tomu už vracet.

Proti Blansku jsi ve své bohaté kariéře odehrál celkem 19 utkání, v deseti z nich jsi nezískal ani jeden bod. I podle této statistiky nepatří blanenští hokejisté mezi tvé oblíbené soupeře…

No to je zajímavá statistika (směje se). Vůbec jsem netušil, že jsem byl v zápasech s Blanskem tak dřevěný. Ale když jsem jako mladík začínal ve druhé lize do Blanska jezdit, tak si pamatuju, že měli dobrý kádr a silné beky.

Do Blanska za vámi přijeli i fanoušci. A i když jich nebylo moc, nedali hlasivkám pokoj od první do poslední minuty. Mít na soupeřově stadionu domácí prostředí, to je vždycky velká podpora…

Jak jsem už zmínil – kdo ví, jak by ten zápas dopadl, nebýt jejich skvělého fandění a podpory. Jsme moc rádi, že máme takové fanoušky! Spousta klubů nám je může jenom tiše závidět.

Po čtyřech zápasech máte na svém kontě plný počet dvanácti bodů, přesto ale určitě máte k dosavadním výkonům a předváděné hře výhrady. Co je podle tebe potřeba ještě zlepšit?

Vždycky je co zlepšit. Máme neustále problémy se sestavou, neboť kvůli pracovnímu vytížení nejsme stále schopní scházet se pravidelně v kompletním složení. Na druhou stranu je to šance pro naše juniory, že více přičichnou k dospělému hokeji. Uvidíme, co přinesou těžší utkání, a hlavně - na domácím ledě musíme hrát aktivně celý zápas.

V sobotu hostíte Uherské Hradiště, které zatím nezískalo ani bod. Nejdůležitější bude určitě nepodcenit soupeře…

Musíme předvést takový výkon, aby lidi, kteří na nás příjdou, mohli po zápase říct: „Nebyla to ztráta času, viděli jsme pěkné akce, hezké góly a výhru. Těším se, až příjdu příště zase“.

Děkuji za rozhovor.