Petře, vraťme se ještě na skok k pátečnímu zápasu s Velmezem. Po tom výprasku na soupeřově kluzišti jste asi před odvetou neměli o motivaci nouzi…

Určitě ano. Na takový ostudný zápas se těžko zapomíná, takže to v hlavě, alespoň u mě, to bylo stále. Už bych takový zápas nechtěl nikdy zažít.

Máte za sebou náročný, ale povedený víkend. Normálně hráváte jen jednou týdně, teď jste během dvou dnů nastoupili ke dvěma těžkým zápasům. Díky šesti bodům se únava vstřebává určitě lépe…

No… ty dva zápasy ve dvou dnech určitě cítit jsou. Měli jsme ale výhodu v tom, že jsme hráli ten druhý zápas venku. Nemuseli jsme se tolik tlačit do útoku, náskok z první třetiny a Colpikovy (Jakub Zollpriester, pozn. red.) dobré zákroky nám v hodně případech pomohly k tomu, že jsme utkání v jakémsi tréninkovém tempu mohli v klidu dohrát.

Zápas v Blansku de-facto rozhodla už první třetina, v jejíž závěru jste vstřelili dva slepené góly a vypracovali si tak tříbrankový náskok. Vaše formace se prosadila v přesilovce. Jak se celá akce zrodila?

Skákal jsem akorát na své střídání, zavážel jsem puk do třetiny, ale všiml jsem si, že kluci teprve dostřídávali. Tak jsem to v útočném pásmu podržel, počkal si na to, až si najel na druhou stranu Tom (Polák, pozn. red), dal mu krosovku a on krásně u druhé tyče našel Hráška (David Janás, pozn. red.). Bohužel to byl asi jediný světlý okamžik naší lajny v zápase (směje se).

Trenér před dvojzápasem s Velmezem a Blanskem trochu zamíchal sestavou, na výsledcích se to ale negativně rozhodně neprojevilo. Asi je jenom dobře, že jste schopni za sebe navzájem zaskočit…

Já jsem toho názoru, že pokud hráči mají kvalitu a chtějí, aby to fungovalo, tak si musí vyhovět s každým.

Po vítězné odvetě v Blansku jste natáhli svou skvělou sérii už na dvanáct zápasů. Zažil jsi někdy ve své kariéře tak povedené období?

Na to nedokážu odpovědět. Každopádně věřím, že pokud budeme hrát s pokorou každý zápas, můžeme to ještě natáhnout.

Na druhou stranu, není to také hodně svazující?

Ne, vůbec. Je to naopak povzbuzující. Když se daří, nemusíš hrát ani nejlepší zápas a stejně ty góly dáš. Příkladem je i výkon našich brankářů. Včera zaskočil za Zdenka (Kotvana, pozn. red.) Colpik a byl výborný. To je povzbudivý posun v týmu od začátku sezóny.

Vítězná série se podepsala i na celkovém týmovém skóre, které hovoří jasně - máte nejproduktivnější útok soutěže, v obraně to ale stále není úplně ideální. Poslední zápasy ale naznačují viditelné zlepšení…

No je to i tím, že cítíme, že tu ofensivní sílu nějakou máme, a proto v obraně nejsme důslední. Kdybychom věděli, že jsme schopni dát v zápasech maximálně tři góly, museli bychom to zavírat víc. Každopádně před playoff se budeme muset začít víc zaměřovat na obranu.

V neděli vás čeká další veletěžké utkání - derby s Uherským Ostrohem. Tento zápas už asi půjde považovat za jakousi generálku na blížící se playoff, souhlasíš?

Ano. Bude to podobné tomu utkání s Velmezem. Další motivace pro nás odčinit venkovní prohru.

Do konce základní části zbývá odehrát už jen pět zápasů. Jaké jsou vaše cíle pro zbytek dlouhodobé soutěže?

Odehrát zápasy kvalitně, pak věřím, že budou i výsledky. Pokud bychom prohráli nějaký zápas, ale po dobrém výkonu, tragédie to nebude.

Na stadion si na vaše zápasy nachází cestu čím dál víc fanoušků. Co říkáš na to, jaký zájem si nový tým za necelý půlrok získal?

Mám jen slova údivu. Když si uvědomím, že se ve městě hraje vyšší soutěž, ale přesto se sejde téměř osm set lidí a ještě nám udělají výbornou atmosféru a úžasná chorea… Je to jen potvrzení toho, že je Hodonín hokejové město a je potřeba v této nové éře pokračovat.

V pondělí proběhne další díl náborové akce Týden hokeje, které ses v minulosti aktivně účastnil. Jak tuto svazovou iniciativu vnímáš?

Pomáhám u kategorie 2. a 3. tříd Tomáši Kavanovi, tak vidím, kde nás tlačí bota. Bohužel je celorepublikovým problémem, že je málo dětí, do toho menší konkurence a spousta dalších věcí. Rodiny a děti teď mají strašně moc možností, jak trávit volný čas a někdy ani nechtějí trávit víkendy a dlouhé hodiny na zimácích. Takže za sebe říkám, že žádná veřejná propagace hokeje nic zhoršit nemůže. Ba naopak.

Děkuji za rozhovor.