Jaké jste měli před sezonou cíle a podařilo se je naplnit? Jak jste spokojen s umístěním mužstva?

Kategorie juniorů měla před sezonou existenční problém. Byli jsme rádi, že se vůbec podařilo mužstvo poskládat, tak aby bylo schopno absolvovat celou sezonu. V první řadě je třeba poděkovat všem chlapcům za předvedené výkony během sezony.

Před sezonou se na ZS měnilo osvětlení, kvůli čemuž došlo k posunutí nástupu na led. Ovlivnil tento fakt nějak výkony mužstva?

Vzhledem k soutěži, kterou kategorie juniorů hrála, tato rekonstrukce neměla vliv na výkony družstva. Řada soupeřů nastupovala do sezony v přibližně stejném období jako v Hodoníně. Hráči měli aspoň dostatek času na individuální přípravu a regeneraci během prázdnin. Vyřešili jsme to několika tréninkovými jednotkami na suchu před vstupem na led.

Jak jste byl spokojen s přístupem hráčů k tréninku a jejich docházce? Musel jste v tomto ohledu řešit nějaké problémy?

Je nutno říct, že kádr tvořilo 13 hráčů + 4 mladší. Ne vždy jsme se sešli na tréninku všichni. Většinu tréninků jsme absolvovali v počtu 8-10 hráčů + brankář. Důvodem byly školní povinnosti. Koncem sezony se situace zlepšila, když se tréninkových jednotek účastnili i hráči z mladších kategorii. Znovu je třeba všem chlapcům poděkovat za jejich přístup. Problémem je, že se nepodařilo sestavit tým dorostu a tudíž nebylo kým doplnit a vytvořit konkurenční prostředí.

Co dělalo hráčům největší potíže?

Nasazení a přístup hráčů po celou dobu utkání. Ve většině zápasů jsme ztratili utkání během několika minut.

V čem byl naopak během sezony u hráčů vidět největší pokrok?

Kvitujeme, že hráči byli v rámci svých možností schopni udržet patřičnou intenzitu provedení jednotlivých cvičení v tréninku, což se nám později podařilo přenést i do jednotlivých fází utkání.

Na co je podle Vás u této věkové kategorie potřeba klást největší důraz?

Disciplína, nasazení, charakter. Uspět znamená být trpělivý!

Jak to vypadá s týmem pro ročník 2020-21?

Před koncem sezony jsme s hráči individuálně hovořili o následujícím působení v této kategorii. Někteří se budou připravovat k maturitní zkoušce, někteří budou v 1. ročníku VŠ. Uvidíme tedy, jak to budou kluci zvládat a kolik se nás nakonec sejde. Během sezony jsme do týmu zapracovali několik mladších hráčů, kteří se bez větších problémů adaptovali.

Je něco, co byste rád vzkázal na závěr?

Už pár let hodonínský hokej přešlapuje na místě, není vidět žádný progres, který by byl ku prospěchu jak hráčům, kteří od malička odtrénují spoustu tréninkových jednotek, odehrají řadu utkání, rodičům, kteří tráví víkendy na zimních stadionech, tak fanouškům a sponzorům, kteří podporují klub a těší se na každé vítězství. Proč o tom mluvím? Existují zde dva subjekty, jejichž spolupráce není zrovna ideální. A kdo to odnáší, jsou ti všichni, o kterých jsem mluvil v úvodu. Proč nevytvořit jeden silný klub, stanovit strategii na tři až pět let v návaznosti na „A“ mužstvo hrající kvalitní soutěž, které bude postaveno na vlastních odchovancích, vhodně doplněných o zkušené hráče?

Jako trenér působím v Hodoníně od vzniku oddílu, což je 19 let. Za tu dobu jsem si prošel všemi kategoriemi, trénoval spousty chlapců a věřte mi, že jsem slušně řečeno „smutný“ z toho, když hráč, který absolvuje tu dlouhou cestu od přípravky až do kategorie juniorů a pak nedostane příležitost v A týmu klubu, kterému obětoval většinu dětství, a skončí. Pak si kladu otázky, proč se vlastně věnuji trénování a svým způsobem výchově, jaký to má smysl a má-li to vůbec smysl, když pak někdo rozhodne a je konec. Možná situace, která právě zasáhla celý svět, povede v nejbližší době ke spojení obou subjektů, což by byla po stránce sportovní i ekonomické ta nejlepší varianta pro vytvoření silného klubu postaveného na vlastních odchovancích. A že se nebude hned vyhrávat? Tak nebude, ale příležitost dostanou srdcaři, pro které bude čest hrát za Hodonín. A na co čekat, proč se nespojit okamžitě…?

Děkuji za rozhovor.