V mládí oblékal dres SHKM Hodonín, se kterým vybojoval postup do první dorostenecké ligy. Jeho spoluhráčem byl i vítěz Stanley Cupu a český reprezentant Michal Kempný. Ondřej Malinkovič tak závratnou kariéru neudělal, ale hokej a také hodonínský Baník nosí stále ve svém srdci. A to přes to, že už skoro dekádu žije téměř osm tisíc kilometrů od svého rodného Hodonína. I v dalekém Chicagu fandí se svými kamarády dál hodonínským barvám, kterým nedávno dělali skvělou reklamu na jednom z největších turnajů v rybníkovém hokeji na světě.
Ondro, kdy a jak ses vlastně dostal do Spojených států amerických?
Teď už to bude skoro devět let. Dostal jsem se sem díky jednomu z nejlepších kamarádů, který už tady měl kontakty. Tehdy se sem se mnou dostala docela početná banda Hodoňáků.
Odcházel jsi do USA sám?
Tenkrát v páru se svojí teď už ex-přítelkyní.Odcestoval jsi naslepo nebo jsi měl dopředu něco domluveno?
Já jsem přijel s „druhou vlnou“, takže jsem přijel do hotového a všechno jsem už měl domluvené.
Co byl pro tebe největší šok, když jsi do USA přišel?
No to ani nevím (směje se). Amerika mě nepřestává šokovat každou chvíli (směje se).
Jak moc dobře jsi uměl jazyk?
Zvládal jsem takové to „Hey“, „Hi“ nebo „Hello“ (směje se). Jako něco málo jsem uměl, teď už je to snad lepší.
V jakém městě bydlíš?
Je to malé městečko na předměstí Chicaga jménem North Riverside.
Jak na tebe reagují místní, když zjistí, že jsi Čech – nebo tedy spíš Moravák?
Zatím jsem za celou dobu neměl žádné negativní reakce. V Chicagu je největší česká komunita v USA a Češi jsou tady zapsání do historie. Hned vedle města, kde bydlím, je další město jménem Berwyn, které bylo kdysi městečkem českým. Dokonce starosta Chicaga Antonín Čermák za dob Al Caponeho byl narozen v Česku. Je tady po něm pojmenovaná i ulice Cermak Road. Takže Češi a Slováci sem tak nějak už patří.
Jsi odchovancem SHKM. Jak na své hokejové začátky vzpomínáš?
Vzpomínám velice rád a hodně je srovnávám s hokejovou mládeží tady. Podle mě je to o hodně lepší u nás. U nás jsem s těma klukama hrál od začátku až do juniorky a byli a jsme pořád kamarádi a jeden tým! Tady se mi to zdá takové umělé. Ti kluci se střídají rok co rok a nemyslím si, že je mezi nimi takové to kamarádství, jako je to u nás. Na zápasy každý jezdí sám s rodiči v autě, není to jako u nás, že celý tým jede pohromadě jedním autobusem. Na to mám taky krásné vzpomínky (směje se). Je tady samozřejmě rozhodně víc klubů i hráčů, tak to je asi i proto, ale prostě podle mě je to – minimálně z tohoto pohledu - lepší u nás
Na jakém postu jsi hrával?
Pravé křídlo a později jsem hrál v obraně.
Kdo byl tvůj oblíbený trenér v Baníku?
To asi ani tak nedokážu říct. Teď, s odstupem času a i proto, že jsem asi dospěl, si vážím všech těch trenérů, kteří se nám ve svém volném čase po práci věnovali. Takže velké díky všem pánům trenérům jako Venca Kobližka, Libor Galko a Tibor Janás, Petr Krupica nebo Staňa Beťko, ale i všem pomocným trenérům!
Jakého největšího úspěchu jsi dosáhl?
Postup do 1. ligy dorostu.
Který tvůj spoluhráč z SHKM to dotáhl nejdál?
Tak určitě Michal Kempný, který vyhrál s Washingtonem Stanley Cup.
Kdo tvoří tým, se kterým jste teď absolvovali turnaj v „rybníkovém hokeji“?
Náš tým jsme tak nějak poskládali nedávno. Hrajeme každý pátek s jiným týmem složeným z kluků z Čech a Moravy. Jsme tady čtyři Hodoňáci, jeden Moravák z Velatic a teď nám přibyl ještě jeden Kladeňák.
Znáte se s klukama už z minulosti, nebo jste se dali dohromady až ve státech?
Tak my Hodoňáci se známe skoro celý život a se zbytkem jsme se poznali tady. Ale je to jako bychom se znali celý život (směje se).
Co je to přesně „Pond Hockey“ a jaké jsou podmínky pro účast?
Pond je anglicky rybník, takže je to klasický rybníkový hokej. Přesně takový, jak jsme na něj zvyklí z Písečného nebo z Lavora. Jediné podmínky jsou - dobrá nálada, brusle, rukavice, helma a hokejka.
Jaká jsou samotná pravidla hry?
Kdo dá víc gólů - ten vyhrál (směje se). Puk se může zvednout z ledu max do výšky kolen, branky jsou na výšku kotníků. Prostě tak, jak na Lavoře (směje se).
Zúčastňujete se podobných turnajů často?
Tento rok byl náš první turnaj. Nechali jsme si kvůli tomu udělat sadu dresů a příští rok jedeme určitě znovu. Jelikož za chvilku tady máme jaro, tak už žádné rybníkové turnaje nestihneme. Ale už se díváme po turnajích ve velkém hokeji v Las Vegas a taky na nějaké hokejbalové turnaje, tak uvidíme, co se z toho vyklube.
Co říkali místní na vaše fialové dresy?
Všichni se divili, že máme tolik sponzorů a že jsme z Česka (směje se). Po vysvětlení odkud dresy pochází a za jakým účelem byly vydraženy, každý nám dával „palec hore“.
Ptali se, odkud jste a co to máte za dresy?
Ano! Pořád se s námi chtěl někdo fotit a všichni byli velice přátelští. Byli jsme tam taková hlavní atrakce a všechny to moc bavilo.
Kolik týmů se účastnilo celého turnaje účastnilo?
Byl to 16. ročník tohoto turnaje. Na prvním ročníku bylo 24 týmu. Tento rok tam bylo 176 týmu z celého USA, Kanady… a my (směje se).
V jaké kategorii jste nastoupili a kolikátí jste skončili?
Jelikož máme v týmu jednoho mladého divočáka, tak jsme nastoupili do kategorie 21 let a více. Ta byla dál rozdělena podle zkušeností od platinové přes zlatou, stříbrnou, bronzovou až po měděnou. My jsme hráli střed, takže stříbrnou, kde jsme se trochu potrápili, protože většina kluků, co proti nám hrála, byli hráči z univerzit. Takže umístění žádná sláva, ale užili jsme si to na sto procent! Poslední zápas jsme hráli v dresech Baníku a ty nám přinesly výhru proti borcům z Kanady, z čehož jsme měli obrovskou radost. Od radosti jsme zbourali hotel… a to doslova (směje se)!
Kolik stojí účast na podobném turnaji?
Startovné je většinou něco mezi pěti sty a tisíci dolary. Nás to vyšlo na pět set dolarů.
Znáš nějaký podobný tým složený z Čechů nebo třeba Slováků nebo jste rarita?
Těch týmu je tady opravdu dost, ale časem to pomalu upadá. Proto jsme tady teď taková omladina a snažíme se to nějak udržovat.
Jaký je váš největší týmový úspěch?
Určitě to, že jsme se po několika letech bavení o tom, že pojedeme na turnaj, konečně odhodlali a zúčastnili se takové akce. Teď doufám a věřím, že se z toho stane každoroční záležitost.
Co tě na rybníkovém hokeji nejvíc baví?
Je to „fun“ celkově všechno! Spoustu lidí z celých států i Kanady, prostě super. Taky je něco, když vidíš jezdit po rybníku rolbu (směje se).
Řekneš mi nějaké (publikovatelné) zážitky z rybníku?
Na rybníku měli naši protivníci radost z toho, že porazili Čechy, což nám trochu lichotilo. Následně jsme jim na hotelu ukázali to, co ještě dokážeme mimo led a tam už byli soupeři slabší (směje se)! Vypili jsme úplně všechno, tak došlo i na Alpu, po které místní kluci padali doslova „na prdel“ (směje se).
Jakou prací se živíš?
Děláme instalace kuchyňských linek z kamene.
Co nejraději děláš, když máš volno?
Věnuji se rodině a dětem. V létě rádi kempujeme a tak různě. Pořád něco vyvádíme.
Máš i další koníčky kromě hokeje?
Jak jsem říkal v minulé odpovědi, rádi přes léto s rodinou kempujeme a cestujeme po USA. S kamarády pak každou volnou chvilku trávím na motorkách – endurech.
Potkáváte se se spoluhráči z týmu i mimo led?
Tak určitě! Každý pátek po hokeji chodíme na pravidelné zasedání týmu do českého baru. Někteří bezdětní členové týmu mají takové porady párkrát do týdne v různých putikách po celém Chicago. Přes léto pak máme každý víkend grilování nebo kotlíkové guláše. Jsme tady taková jedna velká americká rodina.
Máte v plánu zapustit kořeny v USA nebo se chcete někdy vrátit domů?
Jak jsem už zmínil v otázce to, jak je to tady s hokejovou mládeží… nechceme naše děti vychovávat tady v USA, takže pojedeme určitě domů. Ale návratu ještě „chvilku“ dáme.
Co říkáš na to, co se SHKM od svého vzniku povedlo?
Je to super a jde vidět, že se do toho obul někdo, kdo to chce posunout dál a taky pro to něco dělá! Děkujeme!
Jak se ti líbí to, jak se SHKM prezentuje navenek?
Myslím, že mluvím za všechny z našeho týmu Moravia, že je to na výbornou a nezbývá, než popřát všem jen to nejlepší a ať to pořád šlape!
Co jste říkali na to, že se v aukci podařilo i díky vám vybrat více než 130 tisíc korun?
Jedním slovem KRÁSA! Děkujeme všem zúčastněným!
I my moc děkujeme za vaši účast v aukci! Mimochodem, vy jste se zapojili už do minulých aukcí. Jaké dresy ty konkrétně máš?
Ano už máme černé dresy Baníku z dražby, která, pokud si to dobře pamatuju, byla věnována mládeži SHKM, což nás velice potěšilo. Stejně jako teď dražba pro nemocnici. Tenkrát jsme vydražili myslím čtyři dresy. Tento rok se nám podařilo devět kousků a už netrpělivě čekáme na další dražbu (směje se)!
Sledoval jsi na dálku loňskou cestu Baníku za postupem do druhé ligy? Sleduješ Onlajny nebo dokonce streamy ze zápasů?
Tak nějak to všechno sledujeme na facebookových stránkách Baníku. Zápasy živě nesledujeme, ale vše pozorujeme pečlivě na Facebooku.
Co říkáš na průběh letošní premiérové sezony ve 2. lize?
Za mě úplně pohoda! Nejde všechno hned a jde vidět, že hráči i vedení týmu dělá všechno proto, aby to bylo lepší a lepší a o tom to je. Ještě jednou děkujeme všem, kteří se podílejí na tom, aby byl hokej v Hodoníně lepší!
Děkuji za rozhovor a ať se Vám všem na ledě i mimo něj daří!
Kompletní galerii najdete ZDE.
