A-tým Baníku vstupoval do ročníku 2021-22 jako do své čtvrté sezony. Po euforickém ale nečekaném titulu v úvodní sezoně a dvou následujících nedokončených ročnících šli zeleno-černí do své čtvrté sezony de-facto jako úřadující mistr a také s jasně vyřčeným předsezonním cílem. Postoupit. „Do sezony jsme šli jasným cílem, kterým bylo vyhrát Krajskou ligu a postoupit do 2. ligy. Na to jsem skládal tým. Obvolal jsem pár kluků, jestli by neměli zájem nám pomoct, a naopak s dalšími jsem se domluvil na tom, že budou pokračovat. Všichni souhlasili a od letní přípravy jsme si pro to tvrdě šli. Měli jsme velmi široký kádr. Což se v základní části a následně i v playoff vyplatilo,“ říká hlavní trenér loňského A-týmu Baníku Michal Kuba.

Jeho svěřenci v základní části prohráli jen čtyřikrát. Jedna z těchto porážek se dá směle nazvat debaklem, další zase obrovským překvapením, když vedoucí SHKM v dohrávce 1. kola padlo nečekaně na ledě posledního Brumova. „V Brumově jsem nebyl, takže to můžu těžko hodnotit. Vím jen, že nás tam porazil jeden hráč, na jehož jméno si nevzpomenu (Jaroslav Kristek, na vítězství 5:3 se podílel gólem a třemi asistencemi, pozn. red.). I když jsme tam jeli asi ve dvanácti lidech, tak tam jeli hráči prvních dvou formací a tým s takovými ambicemi by si takové zaváhání neměl dovolit,“ přiznává dvaatřicetiletý kouč.

Velká facka přišla o tři týdny později. V posledním utkání před vánoční pauzou nastoupili hráči SHKM na ledě Kroměříže. „V Kroměříži jsme bylo kompletní a tahle prohra byla pro nás trošku vystřízlivění. Starší hráči si vzali po zápase slovo a trošku si to kabina vyříkala. Od té doby do konce byl přístup o poznání lepší,“ vzpomíná na nejvyšší porážku sezony, z Hané se Baník nakonec vrátil s náloží 3:10.

Poslední dvě porážky uštědřil Baníku nedaleký Uherský Ostroh. Na otázku: Čím to, že se jeho týmu na velkého rivala nedařilo, našel jednoduchou odpověď. „Měli na nás tento rok zkrátka štěstí,“ nehledal žádné senzace. Baník v sezoně ani jednou neprohrál dva zápasy za sebou. Říká se, že právě tohle ukazuje na sílu mužstva. „Je samozřejmě cíl vyhrát co nejvíc zápasů a skončit první. S takovým týmem, co jsme měli, to ani jinak nešlo,” říká kouč, který má po dvou letech na pozici hlavního trenéra bilanci 31 výher a jen šest porážek.

Velkou zbraní bylo pro Kubovy svěřence domácí prostředí. V celé sezoně padli zeleno-černí doma jen dvakrát, v obou případech za to mohl zaspaný začátek utkání. „Byla to obrovská výhoda. Ukázalo se to hlavně v semifinále s Boskovicemi i ve finále s Kroměříží. Diváci jsou v Hodoníně šestým hráčem. Zejména v playoff byla výborná atmosféra, jako za starých časů, když jsem ještě hrál 2. ligu. Každému to dodá šťávu a nechceš prostě prohrát i právě kvůli těm lidem,“ přikyvuje.

Ke konci základní části posílil tým o obránce Martina Dufka z Boskovic. Jak moc důležitý příchod to pro tým byl? „Doša (Martin Dufek, pozn. red.) je super kluk. Rychlý, nedá nikomu nic zadarmo, má výbornou rozehrávku a střelu. V minulosti jsme spolu chvilku hráli. Při zápase v Boskovicích jsem ho naťukl, že bych potřeboval pomoct a jestli by neměl zájem… no a zá pár týdnů se mi pak ozval a upekli jsme to. Svým příchodem nám strašně pomohl. Koneckonců, dával i důležitý gól na 7:7 ve třetím finálovém utkání a tím jen podtrhl to, že přivést jej do kabiny byl správný krok,“ říká.

Na soupisku ve stejné době přibyl i další hráč s bohatou boskovickou minulostí – zkušený 34letý golman Jaroslav Chvátal. „Ondrovi (Ondřej Luner, pozn. red.) se v minulé sezoně zrovna moc nedařilo, Adam (Adam Běhal, pozn. red.) je hodně mladý, proto jsme se s manažerem delší čas bavili o tom, že by bylo vhodné posílit brankářský post. Ozval jsem se proto Chvátošovi, nastínil jsem mu situaci a šli jsme do toho. A na to, že Jarda skoro rok nestál v brance, tak do toho skočil po hlavě, a hlavně na něm bylo strašně vidět, že chce jít do brány. Kuba (Jakub Zollprister, pozn. red.) se tím dostal trochu pod tlak, a protože chtěl taky chytat, šel s výkony postupně nahoru. Strašně mu to pomohlo. Chvátoš toho sice moc neodchytal, ale vždy, když tam byl, předvedl slušný výkon. Nejlepší v Brodu, tam byl jako zeď. A věděl jsem, že ať se v playoff stane cokoliv, můžu jej v klidu nasadit. Takže stejně jako u Doši, podle mě to byl další velice dobrý krok Jardu do Hodonína přivést,“ vzpomíná na předvánoční období, kdy obě boskovické posily dorazily do kabiny Baníku.

V prvním kole vyřazovacích bojů čekalo na Kubovu družinu Blansko, proti kterému se v základní části jeho tým celkem natrápil. A ani v minulých sezónách to nebyl úplně oblíbený soupeř. „Blansko je velmi nepříjemný soupeř. Ti kluci jsou fakt dobří, myslím že mají na víc, než aby byli na chvostu Krajské ligy. Bohužel jim chybí zkušenosti. Playoff je jiná soutěž. Tam jedeš na 110 %. Myslím, že se dařilo hlavně Vašovi a Džárvisovi (Ľubomír Vaškovič a Matěj Charvát, pozn. red.), ten tam dal gól snad i z Billy, co je vedle zimáku. A pomohly nám samozřejmě i přesilovky. Rozdílová věc v této soutěži. Věnovali jsme jim na tréninku hodně času a vyplatilo se to. Takže na papíře to možná vypadalo lehce, ale ti kluci hráli do poslední vteřiny. Bohužel, jak jsem už řekl, zkušenostmi a rozdílovými věcmi na nás nestačili,“ vrací se Michal Kuba ke čtvrtfinálové sérii, v níž Baník porazil Dynamiters jasně 7:2 a 9:2.

Semifinálová bitva s Boskovicemi byla nejen podle slov trenéra předčasným finále. Zápasy s Minervou byly vyhrocené, hrálo se na krev a oba týmy si nedarovaly ani jeden centimetr ledu zadarmo. Rivalita mezi Hodonínem a Technikou z doby před zhruba deseti lety se teď celkem logicky přenesla i do semifinálové série Baníku s Boskovicemi. „První zápas nám o fous vyšel, tam jsme měli štěstí. U nich jsme pak dostali strašně naloženo. Nejen, že jsme prohráli, ještě nás seřezali. Někteří hráči si mysleli, že to půjde samo nebo že do toho nebudou dávat všechno. Ale na to se playoff nehraje. Měl jsem docela obavu, aby to pro nás nedopadlo špatně. Proto jsem sáhl do sestavy a povolal Hoziče (Michal Hoza, pozn. red.).

Znám ho a on jediný ty kluky mohl strhnout. Naordinovali jsme taktiku, že jim to oplatíme stejnou mincí. A nově složená lajna s Hozičem, Jiřinou a Majem (Jiří Sedlák a Mario Konečný, pozn. red.) jim hned v prvním střídání ukázala, jak bude zápas vypadat. Postupně se k nim přidali další kluci a Boskovice od nás odjížděly nejen s nákladem, ale ještě zbití jak psi. Venku už jsme si to potom pohlídali a dali je 3:1 na zápasy. V této sérii se ukázalo, jak je důležité mít široký kádr,“ rekapituluje kouč skvělou semifinálovou sérii.

Jak už bylo řečeno, jedním z hlavních faktorů postupu Baníku do finále, bylo povolání čtyřiačtyřicetiletého veterána Michala Hozy. „Zase musím říct, že to byl hodně dobrý tah. Hozič ukázal klukům, že v playoff se musíš rvát o každý puk, musíš jet na krev. A spoustu kluků svým výkonem strčil do kapsy. Čtyřiačtyřicetiletý borec, který nehrál soutěžní zápas deset let… Klobouk dolů před ním! A já mu za to moc děkuju. Samozřejmě je tady i druhá strana mince, že někteří kluci byli naštvaní, ale to by měli být především sami na sebe, protože měli šanci se předvést. Bohužel se tak nestalo. Byl to určitě zlomový moment a na tom, že jsme prošli přes Boskovice, měl obrovský podíl. Tohle rozhodnutí bych určitě udělal klidně znovu,“ vysekl Michal Kuba poklonu jedné z velkých person historie hodonínského hokeje a svému bývalému spoluhráči.

Pak už na Baník čekal poslední soupeř ve vyřazovacích bojích. Hanáci z Kroměříže. Po domácím vítězství vyráželi Drtiči podpořeni zhruba dvěma stovkami příznivců na Hanou, bojovat o mistrovský mečbol. „Byla to velká přetahovaná, v závěru se nám podařilo srovnat na 3:3 a šlo se do prodloužení. Nejdřív jsem tam chtěl poslat naši mladou lajnu Tomíňa, Aldu a Džárvise (Tom Polák, Aleš Dufek a Matěj Charvát, pozn. red.), ale něco mi říkalo, že tam mám dát na první střídání Vaša, Sajgona a Pešáka (Ľubomír Vaškovič, Jakub Sajdl a Petr Peš, pozn. red.). Strašně jsem si v tomto rozhodnutí byl jistý a věřil jim, že to hned rozhodnou… a povedlo se to hned po osmi vteřinách. Byla to velká euforie, podpořená našimi skvělými fanoušky. Myslím si, že tam mohlo být kolem tisíce lidí. Krásný zápas,“ vzpomíná na druhou finálovou bitvu, kterou Baník zvládl a měl tak k dispozici hned dva mečboly.

Jestliže druhé finálové utkání bylo pro nervové soustavy hodonínských i kroměřížských fanoušků velmi náročné, scénář třetího a jak se nakonec ukázalo rozhodujícího finálového duelu by dopředu asi nedokázala napsat ani legenda hororového žánru Alfred Hitchcock. „To byl nervák. Se vším všudy. Poslední krok bývá nejtěžší, což se opět ukázalo. Soupeři už o nic nešlo, hráli uvolněně a my jsme chtěli možná až moc a nešlo nám to. Něco tomu ze začátku chybělo. Postupem hry jsme se do toho ale dostali. I když jsme na soupeře ztráceli, pořád jsem kluky nabádal k tomu, aby nepřestávali hrát a mysleli pozitivně, že máme dost času, že to zvládneme. I za stavu 5:7 v poslední třetině jsem pořád věřil a snažil jsem se, aby věřili ve vítězství i kluci. Nakonec se podařilo… 6:7, 7:7, 8:7, 9:7! A máme to!“ říká i po čase s citelnou úlevou v hlase Michal Kuba.

Závěr třetího finálového zápasu playoff 2022 Krajské ligy byl hektický na všech frontách, na ledě, na tribunách, ale i na střídačkách. „Abych se přiznal, za stavu 6:7 jsem chystal na papír lajnu pro powerplay, takže jsem v tu chvíli vyrovnávací gól ani neviděl. Za stavu 7:7 jsem pak chystal formace na prodloužení a buch - 8:7! Pak už si pamatuju jen to, že lítám i s ostatními po střídačce a raduju se, že to máme v kapse. Je to něco na co budu vzpomínat hodně dlouho,“ poodhaluje, jak si pamatuje závěrečné minuty jarního playoff a dodává: „Sem tam si pustím to video ze střídačky a pořád mám husí kůži, když to vidím“.

Po pár dnech odpočinku a mírných zmatcích pak přišel tolik očekávaný vrchol – kvalifikace o postup do 2. ligy. V ní na Baník čekaly souboje s týmy Moravských a Českých Budějovic. Jelikož v Moravských Budějovicích měli brzy rozpouštět led, vyšli soupeři Žihadlům vstříc a odsouhlasili nové rozlosování. Hodonínské hokejisty tak na úvod čekal dvojzápas právě proti Moravským Budějovicím. Po až překvapivě snadném vysokém vítězství v prvním kvalifikačním duelu přišla na řadu odveta na hodonínském ledě. K ní hosté přijeli jen se dvanácti hráči, navíc až chvilku před rozbruslením… když k tomu připočteme vysokou výhru z předchozího vzájemného duelu, dostaneme dohromady nebezpečný koktejl zvaný „podcenění soupeře“.

A přesně tak se také stalo. Hosté hráli uvolněně, zato domácí jako kdyby měli zataženou ruční brzdu. Po dvou třetinách vedla Žihadla 5:1 a Baník se dál trápil. V poslední třetině sice přišla stíhací jízda, probudilo se i do té doby celkem pochopitelně rozpačité publikum, ale na víc, než na snížení na 4:5 to už bohužel Kubovi svěřenci nedotáhli. Dobře rozjetá kvalifikace se najednou pořádně zamotala. A to ještě Baník čekala dvě utkání s hvězdami prošpikovaným českobudějovickým Samsonem.

Kvalifikace pokračovala o dva dny později, v neděli 3. dubna na jihu Čech, tam ale Baník odjel už bez svého hlavního trenéra. Ten, ač s těžkým srdcem, musel svůj tým před rozhodujícími momenty sezony tým opustit. „Jeli jsme s rodinou na Floridu. Tuto dovolenou jsme plánovali už asi tři roky. Protože se dopředu nevědělo, jak se bude po případném postupu baráž hrát, sešel jsem se s manažerem a nastínil mu čas mého odjezdu. Muselo se tam sejít víc věcí a jediný termín nám vycházel na celý duben. Když jsem dostal zelenou začal jsem zařizovat naši dovolenou snů. Bylo to spojeno s jedním překvapením. Na Floridě jsem už dvakrát byl a mám tam spoustu kamarádů, někteří jsou pro mě jako rodina.

Hlavně Tomas s Móňou. S Tomasem jsem se sedm let neviděl, tak jsme se domluvili s Móňou, že doletíme a udělali jsme na Tomase takovou boudu - on o ničem nevěděl a já jim v půlce května zničehonic zazvonil na zvonek. Bylo neskutečné vidět se po tak dlouhé době. Nemohl uvěřit tomu, že tam před ním opravdu stojím. Chtěl bych je strašně moc pozdravit a poděkovat za všechno, co pro mě a mou rodinu udělali! Byla to díky nim dovolená snů. A doufám, že se zase brzo uvidíme. Key West forever!“ vysvětluje Michal Kuba, proč najednou chyběl na lavičce svého mužstva.

Do zápasu proti Hanzalovi a spol tak vedl Baník Kubův asistent Jan Prčík. Po heroickém výkonu celého týmu a zejména pak brankáře Jakuba Zollpriestera slavili zeleno-černí i s hrstkou nejvěrnějších příznivců fantastické a jak se nakonec ukázalo i postupové vítězství 5:4. „Zápas jsem na Youtube sledoval ve Vídni na letišti a hrozně jsem klukům na dálku držel palce. Po domácím zaváhání se Žihadly to byl se Samsonem zápas o všechno. Colpik (Jakub Zollpriester, pozn. red.) nás neskutečně podržel a díky němu jsme to zvládli,“ chválí hlavního hrdinu postupového zápasu.

O závěru kvalifikace, která se vinou odstoupení týmu Českých Budějovic nedohrála, bylo napsáno již asi úplně všechno. Že se poslední domácí duel se Samsonem, na který se těšilo celé město i široké okolí, nakonec neodehrál, mrzí hráče i fanoušky dodnes. Nicméně hlavní cíl sezóny se podařilo splnit a Baník poprvé ve své krátké historii postoupil do druhé ligy.

V ní povede A-mužstvo nový trenér Radko Křivinka, mise Michala Kuby u zeleno-černých však nekončí. Mladý kouč se však přesune k nově založenému B-týmu SHKM, který bude pokračovat v Krajské soutěži. Jak hráči „Áčka“ tak i „Béčka“ už za sebou mají neoblíbenou suchou část přípravy na novou sezonu. „Letní příprava probíhala dohromady Áčko s Béčkem a měl ji pod palcem nový hlavní kouč A-týmu. Já ani můj nový asistent Zdeněk Kučera jsme se jí moc neúčastnili, s klukama se uvidíme až na ledě. Už na tohle je ale vidět očekávaná spolupráce mezi oběma mužstvy. Každý hráč má šanci si vybojovat místo v Áčku,“ říká.

Před trenérským tandemem Kuba - Kučera stojí nelehký úkol - poskládat po minulé mistrovské sezoně konkurenceschopný kádr pro nový ročník Krajské ligy. „My jsme úkol splnili a postoupili. Teď bude hlavní Áčko. Pár kluků z loňského kádru odešlo jinam, někteří už hokej hrát nechtějí a někteří půjdou nahoru do Áčka. My budeme mít za úkol zapracovat mladé kluky z juniorky a dorostu, kteří se vhodně doplní klukama, kteří v minulé sezoně hráli třetí a čtvrtou lajnu. Teď mají šanci se ukázat a bude to stát na nich,“ naznačuje své představy o nadcházejícím ročníku Kuba.

B-tým se na ledě sejde poprvé 1. srpna, tréninky budou třikrát týdně. Do začátku soutěže by měli Kubovi svěřenci stihnout i tři přípravná utkání. „Naším cílem je zapracovat co nejvíce mladých kluků. Tak, aby byli nachystaní naskočit do 2. ligy. Ta šance je tam pro ně obrovská, protože teď jsme jeden tým a záleží jen na nich, jak se k tomu postaví a kde budou hrát, jestli v Áčku nebo Béčku. Do sezony půjdeme s tím, že budeme chtít začínat playoff doma,“ říká závěrem hlavní kouč B-týmu SHKM Baník Hodonín.