Už rozhodně nepatří mezi vystrašené mladíčky. Naopak. V devětadvaceti letech je jedním z nejzkušenějších hráčů A-týmu SHKM Hodonín. Útočník Michal Kuba prodal skvěle své zkušenosti v poslední třetině zápasu s Velkou Bíteší a dvěma přesnými zásahy zajistil Drtičům druhé tříbodové vítězství v sezoně. „Máme super partu, všichni od realizačního týmu přes trenéra až po posledního hráče. Bavíme se hokejem, hrajeme bez nějakého tlaku, pořád je nějaká sranda a o tom to je,“ říká spokojeně hodonínská dvaaosmdesátka.
Michale, zápas s Velkou Bítěší nebyl vůbec jednoduchý. O vítězství jste museli rozhodovat až v poslední třetině...
To je pravda. Každý soupeř umí hrát hokej, dobře bruslit a neporazí se sám. Potom to vypadá, že to není vůbec jednoduché. Vedeme 2:0, máme více ze hry, máme tlak, spoustu šancí, ale nic. Potom uděláme jednu chybu, soupeř nám ujede a dá z toho branku. Kdybychom proměňovali šance které máme, vypadalo by to úplně jinak. Na druhou stranu si ale všichni musíme zvykat, protože to vypadá, že takovým stylem budou proti nám hrávat všichni. Takže nám nezbývá nic jiného, než se soustředit, hrát svůj hokej a proměňovat šance.
Všiml jsem si, že převážně v první polovině zápasu jste několikrát propadli ve středním pásmu a soupeř vám ujel do brejkové situace. Je stále obranná hra něco, na čem musíte zapracovat?
O tom už jsem mluvil v předchozí odpovědi. Ty přečíslení vlastně ani nejsou přečíslení. Hrají to prostě na brejky. Tlačíme je, hrajeme především v jejich pásmu. Oni potom jednou vyhodí a už to je. Máme v týmu spoustu mladých kuků, kteří za muže nikdy nehráli. Potom jsou tady další kluci, kteří dva nebo tři roky nestáli na ledě. Věřím, že se do toho během sezony dostanou, poučí se z vlastních chyb, naberou zkušenosti a bude se to jen zlepšovat. Zatím to chce trpělivost.
V utkání jsi vstřelil dvě branky. Ta první se zdála být docela sporná. Můžeš nám tyhle situace popsat?
Před první brankou jsme ujeli s Pešákem, párkrát jsme si to nahráli ve středním pásmu. On potom střílel, brankář puk vyrazil do vzduchu před sebe, já tam dojížděl, zezadu mně ještě tlačil jejich obránce. Puk mi spadnul na prsa a odrazil se do sítě. Asi můj první gól prsama v kariéře (směje se). Ten druhý ani pořádně nevím. Puk se ke mně odrazil, tak jsem do toho, jak se říká, plácnul a ono to tam spadlo. Bylo to brankáři do protipohybu, takže to neměl vůbec jednoduché.
K vítězství určitě přispěla i vaše zlepšená disciplína. Na trestnou lavici jste museli jít pouze třikrát...
Toho jsem si taky během zápasu všimnul. Mluvili jsme o tom několikrát v kabině. Trenér nám to taky pořád zdůrazňuje. Proti Bíteši to vyšlo a musíme na to navázat i do dalších zápasů.
Co zatím říkáš na domácí návštěvnost? Na první dva domácí mistráky na vás došlo v součtu přes 1000 diváků...
Je to super! Nikdo nečekal, že by o nás mohl být takový zájem. Strašně si toho vážíme a děkujeme všem moc za podporu. Hlavně bych chtěl vyseknout pochvalu našemu kotli, který stojí za brankou. Vždy mají nějaký transparent a fandí celý zápas. Dokonce jezdí na venkovní zápasy, což nečekal už vůbec nikdo. Ještě jednou, klobouk dolů pánové!
Po čtyřech odehraných kolech vám v tabulce patří páté místo s velmi dobrým skórem. Panuje v kabině spokojenost?
Já si myslím, že ano. Máme super partu, všichni od realizačního týmu přes trenéra až po posledního hráče. Bavíme se hokejem, hrajeme bez nějakého tlaku, pořád je nějaká sranda a o tom to je. Za mně je to super, užívám si to.
Zatím jste se utkali se čtyřmi soupeři z krajské soutěže. Který zápas byl zatím tím nejtěžším?
Zatím asi Březina. Ti byli nepříjemní a hodně nás prověřili.
Máš odehránu spoustu zápasů ve druhé lize. V čem vidíš asi největší rozdíl mezi krajskou a druhou ligou?
Hlavně v myšlení, ve zkušenostech a trošku v rychlosti. V druhé lize je to tým od týmu, za ty roky zhruba víš proti komu hraješ, co tam je za hráče a co můžeš od soupeře čekat. Tady je to jiné. Vůbec nevím co čekat (směje se). Zatím to vypadá, že každý zápas bude úplně jiný.
Děkuji za rozhovor.
