Michale, vezete domů první čtvrtfinálový bod. Co byly hlavní příčiny vaší výhry na uničovském ledě?

Před zápasem jsme si řekli, co máme hrát, byli jsme soustředění. Věděli jsme, co můžeme od soupeře očekávat.

V osmé minutě jsi otevřel skóre zápasu a vedení jste už do konce utkání nepustili. Jak se gólová akce zrodila?

Zatáhli jsme puk do třetiny. Sjel jsem si na osu hřiště, kam mi nahrál Venca (Michal Venclík, pozn. red.). Byl jsem ve správný čas na správném místě. Podíval jsem se, jak stojí brankář, vystřelil jsem a se štěstím to spadlo do brány.

Po dvou třetinách jste sice vedli o dvě branky, na střelecké pokusy to ale bylo v podstatě vyrovnané. V čem vám dělal soupeř největší problém?

Soupeř nás ve třetí třetině začal napadat, měli tam chvíle, kdy nás zamkli ve třetině, ale výborně nás podržel Zdenko.

V polovině poslední třetiny jste během tří minut vstřelili dvě branky a váš náskok se navýšil na 0:4. Uničov ale záhy dokázal snížit. Do konce chybělo sedm minut. S čím jste šli do závěrečné pasáže zápasu?

Zápas jsme chtěli dohrát v klidu. Nepotřebovali jsme dát branku a hráli jsme to hlavně zodpovědně zezadu.

Gól na 0:3 byl původně připsán Tobě, střela ale byla tečována, je to tak? Jak se gólová situace seběhla?

Ano, je to tak. Tu mou střelu ještě tečoval Venca. Sjel jsem si na osu a dostal jsem přihrávku od Tomína (Tom Polák, pozn. red.) a vystřelil jsem na lapačku. Venca to šikovně tečoval a vedli jsme o tři branky.

Obě gólové střely si byly hodně podobné. Mířil jsi do horního růžku, nebo jsi zavřel oči a vypálil?

Ten první gól byl tak trochu se štěstím. Puk se mi postavil, takže to bylo těžké. Mířil jsem na vyrážečku.

Máš hodně dobrou a tvrdou střelu. Nechce po Tobě trenér, abys zkoušel častěji střílet?

Trenér určitě chce, abych častěji střílel.

Pro Tebe, stejně jako pro spoustu dalších spoluhráčů, je to první playoff v dospělé kategorii. Jaké pocity v tobě před zápasem převládaly?

Je to tak, byl to můj první playoff zápas v dospělém hokeji. Před zápasem jsem byl docela nervózní, ale během zápasu už to bylo v pohodě.

První zápas v dospělém playoff, bilance jedna plus jedna, k tomu vítězství. Dá se říct, že to byl zatím „životní zápas“?

Nevím, jestli životní zápas, ale určitě to je velká zkušenost do dalších zápasů.

Jak jste v kabině přijali zprávu o tom, že musíte k prvnímu zápasu čtvrtfinálové série na soupeřův stadion?

Nedalo se s tím nic dělat. Někteří kluci si nebyli jistí, jestli vůbec na zápas kvůli práci přijedou. Nakonec jsme jeli v hojném počtu.

Už v pátek pokračuje série zápasem na hodonínském stadionu. Co bude potřeba pro to, abyste byli i v odvetě úspěšní?

Všichni musíme být maximálně soustředění, hrát zodpovědně a obětovat se pro tým.

Děkuji za rozhovor.