Matěji, je za námi napínavý duel s Kopřivnicí. Jak byste zápas na úvod zhodnotil?

Zápas si myslím, že to byl výborný. Kopr šel asi i zaslouženě do vedení, ale my jsme na to výborně zareagovali. Nepo*rali jsme se a jsem rád, že jsme to otočili. V kontrastu se dvěma posledními vysokými výhrami si tohoto ubojovaného a poctivého vítězství vážíme mnohem více, protože právě v těchto těžkých zápasech se ukáže síla týmu.

V Tatře jste strávil pět kompletních sezon. Jaké to pro Vás bylo, nastoupit proti týmu, jehož barvy jste ještě před třemi týdny hájil?

Musím říct, že to bylo poprvé, co jsem se v takové situaci ocitl. Necítil jsem se vůbec dobře, byl jsem k mému překvapení strašně nervózní, což většinou nebývám. Mám tam hodně dobrých kamarádů, a věděl jsem, co od nich čekat. Na druhou stranu i oni věděli, co čekat ode mě. Zápas se mi moc nepovedl, ale jsem strašně rád, že jsme vyhráli. Vím, jak dobrý má Kopřivnice mančaft. Sice se jim teď moc nedaří, ale zase neměli co ztratit. Myslím si, že jsme získali strašně cenné tři body.

Vzhledem k tomu, že Váš přestup je opravdu hodně čerstvou záležitostí, tak asi s bývalými spoluhráči proběhla nějaká poštuchovačka přes zprávy, nebo se pletu?

Abych řekl pravdu, nějak extrémně jsme se nepošťuchovali. Vzhledem k tomu, že jsme vlastně ani neměli příležitost se rozloučit, tak jsme byli už před zápasem domluveni, že se potkáme po zápase u nějaké večeře, ale těch pošťuchovaček moc nebylo. Jediné co bylo, tak jsem si všiml, že Petr Kelnar vyjel na rozbruslení v mém bývalém dresu, aby si ze mě udělal trochu srandu, což i mě docela pobavilo.

Na pozápasové podávání rukou jste se zařadil až na konec řady a s každým z bývalých spoluhráčů jste prohodil pár slov. Co Vám hráči Kopřivnice nejčastěji říkali?

Snažím se chodit poslední, nebo mezi posledními, skoro vždycky. Každopádně jasně, teď to bylo záměrně, abych ostatní kluky nezdržoval a mohl si trochu pokecat. Všichni kluci mi přejí hodně štěstí, ať se mi daří a jsem si jistý, že je to od nich upřímné. Já jim přeji samozřejmě to samé, a doufám, že se zvednou. Se všema jsem za dobře, není tam opravdu nikdo, kdo by byl na mě naštvaný, nebo ke mně cítil nějakou zášť, za což jsem strašně rád.

Kopřivnický tým znáte „jak své boty“. Dával jste spoluhráčům nebo trenérovi nějaké tipy, jak na Tatru vyzrát?

V pátek na tréninku jsem s trenérem mluvil, protože chtěl vědět můj pohled na to, co očekávat, když jsem tam hrál. Paradoxně všechno, co jsem řekl, bylo úplně naopak, a prohrávali jsme 0:2, takže příště už se do toho raději plést nebudu.

Na zápas přišla nejvyšší návštěva sezony, což bylo znát i na atmosféře. Zejména ve druhé třetině Vás diváci od snižující trefy na 1:2 doslova hnali dopředu. Jak se Vám před hodonínským publikem hrálo dřív, když jste sem jezdil jako soupeř a jak atmosféru vnímáte teď, když jste na straně týmu, kterému tribuny fandí?

Mně se v Hodoníně vždycky dařilo a rád jsem sem jezdil hrávat. Když jsme sem jezdili jako hosté, pořád jsme si dělali srandu, že už zase jedeme do Hodonína a tipovali jsme, kolikrát uslyšíme „Heja Heja“. Když tady začne fandit celý stadion, je to z pohledu soupeřů pomalu nehratelné a jen čekáte, až to přestane a snažíte se nedostat gól. Teď z druhé strany to vnímám úplně jinak, naopak mě to žene šíleně dopředu a třeba teď, než Adam Bachánek vyrovnával v přesilovce na 2:2, tak už když jsem šel na led, byl jsem tak nabitý, že jsem si byl 100% jistý, že vyrovnáme.

Říkal jste, že se Vám zápas moc nepovedl. Máte ale asistenci na důležitém vyrovnávacím gólu na 2:2. Ta situace byla hodně nepřehledná a při zpětném pohledu na záznam je vidět, že ta Vaše asistence byla hodně důležitá. Jak jste tento moment viděl ze svého pohledu?

Přesilovky nám ze začátku moc nešly, tak jsme si s Novkou (Matěj Novák, pozn. red.) řekli, že něco změníme, půjdeme více do střelby a prohodili jsme si pozice. Na tréninku to nebylo nic moc, ale přijde mi, že když se přesilovky na tréninku nedaří, v zápase to jako zázrakem vždycky jde. Otevřela se mi dálnice křížem, kde jsem to prostě musel nahrát. Novka tam vyslal strašnou pumelici, za mě gólovou střelu, která bohužel pro něj skončila na tyči. Naštěstí se to ke mně odrazilo, tak jsem to posílal do ohně do brankoviště, protože jsem viděl, že jejich brankář je úplně mimo pozici. Bago (Adam Bachánek, pozn. red.) byl správně postavený, dobře si to našel a ukázal svůj důraz. Jsem rád, že mu to tam padlo.

Zatím si držíte průměr více než bodu na zápas. První gól jste vstřelil už ve svém třetím zápase na ledě Nového Jičína a řekl bych, že Vám spolupráce s Matějem Novákem a Adamem Bachánkem vyhovuje. Jak se Vám s novými spoluhráči hraje a jak jste spokojen se svými statistikami?

Jsem samozřejmě rád, že se mi bodově daří. V Kopřivnici mi to taky šlo, ale přeci jen jsem byl nervózní, jaké to bude v novém prostředí. Ten první gól v Novém Jičíně mi strašně pomohl. Po dvou třetinách jsem byl trošku skleslý, potřeboval jsem něco změnit a poprosil jsem Tomina Poláka, ať mi obalí hokejku. Když jsme proti sobě hrávali, góly dávat uměl, tak jsem si řekl, že na mě určitě přenese svůj gólový čuch, což se taky stalo. Nejdůležitější ale je, že až na tu blamáž s Havlíčkovým Brodem, která mě strašně mrzí, tak se nám daří vyhrávat. Což je super. S Matějem a Adamem se mi hraje skvěle. Věděl jsem, že asi s Novkou dostaneme šanci ze začátku spolu hrát a skvěle nám to spolu sedí, z čehož jsme si oba oddechli. Adam, od té doby, co hraje s námi, tak nás skvěle doplňuje. Je to důrazný hráč a určitě u nás není jen tak do počtu. Doufám, že nám to takhle, nebo ještě líp, bude fungovat až do konce sezony.

Už jste se v hodonínské kabině zabydlel?

Docela už jo, moc se mi tady líbí. Když jsem do Hodonína přestupoval, znal jsem nějak více právě jenom Matěje Nováka, který byl i jedním z hlavních důvodu, proč jsem sem přišel. Myslím si, že jsem zapadl docela rychle. Kluci jsou super, takže mi to výrazně ulehčili a jsem strašně rád, že mě tak dobře a rychle přijali. Co se týče servisu kolem hokeje, tak ten je na výborné úrovni a zázemí snad nemá v druhé lize nikdo lepší. Takže se opravdu každý den těším na trénink a na zimák. Hokej tady mě strašně baví.

Oříškem pro každého hráče, který přijde do nového týmu, jsou týmové zvyklosti, a především pak vítězná děkovačka. Jak si v tomto ohledu vedete?

Když jsem hrál první zápas, který jsme vyhráli, tak kluci říkali, že teď bude ještě patnáct minut děkovačka. Je to super. Slova hymny po vítězném zápase ještě neznám, ale když to zpívá celá hala, mám z toho husí kůži a už jen kvůli tomu pocitu, chci pořád jenom vyhrávat. Zvyklosti v šatně jsou zvyklosti v šatně, ty bych tam nechal, ale není to nic nestandardního. Nebo zatím jsem na nic, co by mě překvapilo nenarazil.