Martine, na konci března letošního roku jste ukončil svou více než dvacet let trvající profesionální kariéru. Kdybyste měl říct nejdůležitější momenty z Vaší bohaté hráčské historie, které se Vám jako první vybaví?

V první řadě byli nejdůležitější v posunu kariérou mí rodiče, bratr a posléze i manželka s dětmi. Obětovali toho pro mě spoustu. Všem jsem neskutečně vděčný za to, co pro mě udělali a dělají stále. Dále už to byly momenty s posunem v rámci hokeje. Prvním byl asi přestup z Břeclavi do Ytongu Brno, ještě v dorosteneckém věku. V té době jsem nemohl tušit, že se budu hokejem živit, ale pokud by se tento přestup nestal, už bych žádnou hokejovou kariéru neměl.

Moc mi v tom pomohla rodina Jardy Abrmana z Břeclavi. Jeho tatínek nás vozil prakticky denně do Brna tři roky. Byla to moje druhá rodina. Dalším momentem byl v dresu HK 36 Skalica rozhodující gól ve čtvrtfinále play-off s Trenčínem v prodloužení, po této sezoně jsem přestoupil do české extraligy do Vsetína. A posledním asi tím nejdůležitějším byl přestup z Komety Brno do HC Olomouc ještě v době, kdy Olomouc hrála 1. ligu. Po té jsem s Olomoucí spojil prakticky celý zbytek hokejové kariéry a díky tomuto klubu jsem si zahrál extraligu.

Jak těžké je pro hráče, po tak dlouhých letech v profesionálním sportu, říct „a dost“? Jak dlouho ve Vás rozhodnutí o konci dozrávalo?

Rozhodnutí bylo úzce spojené se spoluprací s SHKM. Před třemi lety jsem se stal manažerem nově vzniklého A-týmu a později jsem se stal i členem výkonného výboru celého klubu. Ten přechod je v podstatě plynulým procesem a byli jsme s vedením Olomouce domluveni asi dva roky. Věděl jsem, že budu mít v tu dobu už 40 let a to byl takový můj milník v kariéře, kdy jsem si říkal, že to bude stačit. Nechtěl jsem si úplně zhuntovat tělo. Myslím si, že mi to ještě nedochází. To poznám, až bude období srpna - září, až začne sezona na ledě.

S hokejem jste začínal v rodném městě. V osmé třídě ale přišlo nečekané a nucené stěhování do nedaleké Břeclavi. Hodně spoluhráčů a velká část mládeže tehdejšího HC Hodonín v tu chvíli od hokeje nadobro odešla. Přemýšlel jste taky o tom, že s hokejem “seknete”, nebo tahle varianta vůbec nepřipadala v úvahu? Jak jste ve složitém teenagerském věku prožíval konec hokeje Hodoníně?

Já hokej miloval a miluju. Ani na vteřinu jsem o konci nepřemýšlel. Jen jsme se rozhodovali, kam odejít. Většina kluků, pokud tedy neskončila, tak šla hrát do Břeclavi. Určitě mě mrzelo, že v Hodoníně hokej skončil a my museli dojíždět do jiného města... a ještě k tomu k velkému rivalovi. Na druhou stranu - nebýt přechodu tam, tak už hokej nehraju. Spousta kluků taky i kvůli té rivalitě přestala hrát hokej. Vydržel jsem do konce sezony jen já. A musím se přiznat, že jsem to měl taky nahnuté. Nakonec se to obrátilo a já po sezoně odešel do Ytongu Brno.

Prakticky až do třicítky jste střídal Extraligu (u nás i na Slovensku) a první ligu. Zlom přišel po třech skvělých sezonách ve Skalici (173 zápasů / 87 kanadských bodů) a návratu Olomouce do nejvyšší soutěže v roce 2014. Napadlo Vás tehdy, že následujících sedm sezon strávíte v dresu Mory a že v šesti z těchto sedmi sezon budete dokonce nosit kapitánské céčko?

Já říkám, že to co se stalo mně, s mou kariérou, je asi rarita. Dal jsem svůj první extraligový gól až ve věku 34 let. A extraligu jsem stabilně hrál právě až v Olomouci. V roce 2014, když jsem končil ve Skalici, jsem řekl manažerovi Mory panu Furstovi, že bych se moc rád vrátil k nim, ať už to bude 1. liga nebo extraliga. Naštěstí i oni měli zájem, a nakonec z toho bylo sedm sezon i s kapitánským C. Olomouci jsem moc vděčný za šanci, kterou mi dali už v 1. lize.

Před pár dny jsme se dozvěděli jméno nového extraligového šampiona. Je podle Vás pohár ve správných rukou? A jak z týmového i osobního hlediska hodnotíte Vaši poslední sezonu v barvách Olomouce?

Třinec prokazoval celou sezonu tu nejvyšší kvalitu, udržel si ji i v playoff a zaslouženě zvítězil. Pro mě sezona byla nesmírně únavná. Jsem člověk, který je rád v zápřahu a ta pauza s Covid-19 bylo to nejhorší, co mě mohlo potkat. Prakticky bez tréninku jsme začali hrát zápasy a bylo těžké se s tím srovnávat. Já ještě k tomu dojížděl z Hodonína. Osobně jsem se snažil být prospěšný mužstvu hlavně v kabině a trochou přispět i na ledě. Vytížení už nebylo takové jako v předešlých letech. Veškeré osobní aspekty jsem dal stranou a zajímal mě jen tým.

V dospělém hokeji jste oblékal dresy Olomouce, Znojma, Komety, Skalice, Vsetína, Ytongu a mihnul ses také v Opavě a Senici. Během více než dvaceti let jste se tak potkal s pěknou řádkou spoluhráčů. Na které z nich budete nejraději vzpomínat?

Těch spoluhráčů byla opravdu velká spousta. Budu vzpomínat na všechny, s kterými jsem něco prožil. Nebudu je jmenovat. Oni vědí, kteří to jsou (usmívá se). S některými zůstávám pořád v kontaktu a někteří se dokonce stali mými dobrými kamarády.

Už tři sezony je Vaše jméno spojeno s naším klubem, v němž od vzniku týmu mužů zastáváte roli manažera A-týmu. Jaká bude Vaše pozice v oddílu teď, když už nebudete profesionálním hokejistou? Co všechno bude Vaší pracovní náplní?

Budu působit napříč celým klubem od přípravky až po A-tým. Těch rolí bude asi více. Trenér a manažer. Pak taková spojka mezi trenéry a vedením. Už během profesionální kariéry jsem býl v úzkém kontaktu s trenéry. Teď na to budu mít daleko více času. Určitě se budu muset v té mojí roli trochu zorientovat, ale jsou tu lidi, kteří mi jsou nápomocni a věřím, že se nám bude dobře spolupracovat.

Jaké jsou Vaše představy a vize o fungování klubu? Na čem se dá podle Vás stavět a kde je naopak potřeba práci zlepšit?

V dnešní době už není takový hokejový boom, jako tomu bylo například kolem milénia. Kluby se musí hodně otáčet, aby nalákaly děti do hokeje. Takže jsou to určitě nábory. Trochu nám stagnuje spolupráce se základní školou, je potřeba vylepšit celkovou komunikaci jak v klubu, tak i směrem k rodičům.

Prezentace klubu je v dnešní době důležitá a automatická, a i na ní musíme zapracovat. Jít prostě s dobou a prakticky působit jako dobře namazaný stroj. Máme k tomu ještě daleko, ale potenciál k tomu určitě máme. Jen to všechno správně uchopit a skloubit dohromady. V Hodoníně byl hokej vždy číslo jedna a úkolem nás všech je, aby tomu tak bylo i v budoucnosti.

Někdy v průběhu měsíce září by se měla rozběhnout i nová sezona Krajské ligy mužů, jejíž poslední dva ročníky byly ukončeny předčasně. Jak těžké je se připravovat na start amatérské soutěže v současné složité situaci?

V této složité době bude zimní, vnitřní a navíc amatérský sport až jako jeden z posledních sportů, který dostane zelenou. Věřím, že se vše dá do pořádku alespoň do takové míry, že se sezona v září rozběhne, i kdyby to mělo být za nějakých omezujících podmínek. Jsem na to sám zvědavý. Pro nás určitě hrají velkou roli i fanoušci. Pokud by se muselo hrát bez nich, byl by to velký problém sportovní i ekonomický.

Máte už od svazu nějaké informace o podobě sezony 2021-22 v Krajské lize?

V této chvíli se plánuje aktiv klubů. Prozatím ještě nevíme termín, ale je potřeba se chystat. Tohle samozřejmě Jihomoravský hokejový svaz ví. Uvidíme, kdy se sejdeme a jaké podmínky nám budou sděleny.

Jak to vypadá s realizačním týmem A-mužstva, pokračuje trenérský tandem Kuba – Prčík? A jak se téměř roční pauza promítne do složení mužstva?

Realizační tým zůstává na vlas stejný jako v minulé sezoně. Hlavní trenér Michal Kuba, asistent Jan Prčík a kustodi Jiří Zollpriester a Roman Bárta. Myslím, že letos budeme mít z čeho vybírat. Kluci jsou natěšeni, posunuli se nám mladí hráči z juniorky. Osa týmu zůstala prakticky beze změn, i když pár kluků kvůli práci nebo škole skončili. Naopak jednáme o nových posilách, ale o těch budeme fanoušky informovat až ve chvíli, kdy budeme s danými hráči domluveni.

A-tým se během své zatím stále velmi krátké existence prezentoval několika zajímavými akcemi pro fanoušky. Ať už to byla fotbalová benefice nebo zápas ve speciální sadě dresů. Co máte v rukávu schováno pro sezonu 2021-22?

Všechny dosavadní akce se dle mého názoru povedly, a proto budeme v nastoleném trendu pokračovat i nadále. Určitě budeme pokračovat v tom, co se osvědčilo, máme ale i spoustu nových nápadů. Chtěli bychom zůstat u akce “Střílíme góly pro fanoušky”, která navíc pomáhá našim skvělým fanouškům.

Opět chceme také jeden zápas odehrát ve speciálních dresech. K jaké příležitosti to bude tentokrát se fanoušci včas dozvědí z našeho webu a sociálních sítí. Tento rok je taky spojen s jedním velkým výročím, kterým je dvacet let od založení SHKM a mládežnického hokeje v Hodoníně. I když tým mužů vznikl teprve nedávno, tak chceme akce propojit v rámci celého klubu.

Květen je obdobím, kdy obvykle začínají týmům letní přípravy. Jak moc mužstva SHKM v přípravě na sezonu limitují pokračující vládní opatření?

Během měsíce dubna jsme pozorně a netrpělivě sledovali situaci ohledně vládních nařízení. Děti už se potřebovaly hýbat a jakmile nám to situace dovolila, tak jsme ihned zareagovali a rozjeli letní přípravu. Zkoordinovat vše i se sportovišti bylo poměrně složité, ale nakonec se nám to povedlo.

Mládež začala trénovat 19. dubna, A-mužstvo společně s hráči z juniorky začalo na začátku května a následně začal suchou část přípravy i dorost. Prozatím jsou všechny tréninkové jednotky ve venkovním prostředí, ale věřím, že se brzy dostaneme i do vnitřních prostor. Momentálně jsme bohužel nuceni tréninky při nepříznivém počasí rušit (krčí smutně rameny).

Rýsují se už přípravné zápasy A-mužstva?

V této chvíli se teprve vše začíná postupně řešit. Trenéři mají vytipované týmy, se kterými by rádi odehráli přípravné zápasy. Osobně si myslím, že se seznam soupeřů nebude moc lišit od předešlých let.

Jednou z velkých otázek je, kdy bude na hodonínském zimním stadionu opět možné bruslit. Máte již představu o tom, kdy bude připravena nová ledová plocha?

S vedením zimního stadionu jsme domluveni na tom, že jakmile to situace dovolí, tak se ledová plocha nachystá. A to i v případě, že to okolnosti dovolí i dříve než začátkem měsíce srpna. Mysleli jsme na to, že led uděláme co nejdříve, ale v tuto chvíli je to bohužel pořád nereálné.

S jakými ambicemi půjde tým mužů do nové sezony?

Jak jsem již řekl, pracujeme na posílení mužstva - a tudíž nemůžu říct nic jiného, než že se pokusíme postoupit do druhé ligy.

Děkuji za rozhovor.