Martine, upřímně - když měl A-tým po deseti odehraných kolech na svém kontě osm bodů a krčil se na 12. místě tabulky, napadlo Vás, že nakonec budete hrát v semifinálové sérii vyrovnanou bitvu s vítězem základní části?

Zcela upřímně, když jsem se byl podívat na domácím zápasu s Rosicemi, tak mi bylo jasné, že takhle to dál nepůjde. Museli jsme začít tuto situaci řešit, jinak bychom mohli přijít o většinu fanoušků a ze sezony by byla jedna velká ostuda. V tu dobu jsem na playoff absolutně nemyslel.

Od poloviny listopadu se výkony mužstva jakoby mávnutím kouzelného proutku naprosto otočily. Z dvanácti zápasů se podařilo jedenáctkrát vyhrát za tři body a tým se vyšvihl až na čtvrté místo. V čem vidíte hlavní příčiny tohoto vzestupu?

Ono nejde jen tak mávnout a výkony se z ničeho nic začnou zlepšovat. Přivedli jsme Aleše Dufka, Tomáše Račického a Martina Borota. Oslovili jsme další místní kluky, kteří hokej v minulosti hrávali, jestli nechtějí doplnit kádr. Celkově jsme měli málo hráčů a na zápasy jsme jezdili sotva se dvěma pětkami. Myslím si, že i kluci v kabině si uvědomili, že by z toho mohl být jak se říká “pěkný průser”. Každý musel začít u sebe. Šlo vidět, že kluci hokej umí. Jen je potřeba tomu dát víc.

Do playoff se nakonec šlo z páté pozice a stejně jako vloni čekali na Baník v prvním kole hokejisté Uničova. Letos to byla o poznání vyrovnanější a napínavější bitva, než v loňském čtvrtfinále…

Uničov patřil poslední roky vždy k favoritům soutěže. V loňské sezoně jim postupně odešli důležití hráči a tím se propadli až na sedmou příčku. Letos měli kádr stabilnější. Za to my jsme se museli na pátou pozici poctivě prokousat ze spodních pater tabulky. O vyrovnanosti série mluví fakt, že se oba čtvrtfinálové zápasy prodlužovaly. Musíme přiznat, že jsme byli asi šťastnější mužstvo. Série byla absolutně vyrovnaná.

V semifinále na tým kapitána Petra Peše čekal vítěz základní části a loňský finálový protivník – Velké Meziříčí. O favoritovi nebylo pochyb, ale silného protivníka jste nakonec pořádně potrápili…

V této sérii rozhodovalo domácí prostředí a taky asi odhodlanost soupeře vrátit nám loňskou finálovou porážku. Ambiciózní Horáci možná měli o to větší motivaci. Ale klukům nemůžeme vůbec nic vytknout. Dali do toho maximum a bojovali až do úplného konce. Chtěl bych jim za to a vlastně za celou sezonu touto cestou ještě jednou poděkovat.

Série o třetí místo s Uherským Ostrohem se kvůli vyhlášení nouzového stavu nakonec neodehrála. Když jsem o tom mluvil s některými hráči, tak jim to vlastně ani nebylo moc líto, protože v zápasech o bronz neviděli velký smysl. Martin Vyrůbalík – hráč bude tento postoj asi sdílet, ale co si o tom myslí Martin Vyrůbalík - manažer?

Z mého pohledu by to mohla být velmi atraktivní série. Uherský Ostroh je poměrně blízko a zápasy by určitě přilákaly velký počet fanoušků. Z logiky věci a aktuální situace vyplynulo, že bude rozumnější sérii neodehrát. Domluvili jsme se soupeřem na tom, že konečná třetí příčka připadne soupeři, protože v základní části skončil před námi.

Svaz nakonec vyhlásil vítězem playoff hokejisty HHK Velké Meziříčí, kteří po základní části skončili na prvním místě. Na SHKM nakonec zbyla bramborová příčka. Souhlasíte s tímto rozhodnutím? A jste s konečným čtvrtým místem spokojení?

Podle postavení v tabulce by to bylo logické. Ale vzhledem k tomu, že playoff nebylo dohráno, tak je těžké tohle posuzovat. Playoff bylo rozehráno, ale nedohrálo se. Vedení soutěže asi muselo určit vítěze Krajské ligy, tak pravděpodobně postupovalo podle daných řádů.

Horáci díky tomuto rozhodnutí mají „právo“ bojovat o postup do druhé ligy. Vzhledem k aktuální situaci je ale otázkou, jak celá sezona 2019-20 a případná kvalifikace skončí. Jak to podle Vás dopadne?

Podle mě se kvalifikace už hrát nemůže. Není kdy. Ale jak bude postupovat svaz, to nedokážu odhadnout.

Koronavirová epidemie má a určitě ještě bude mít dopad na celospolečenský život a na všechny z nás. Jak tato situace zatím ovlivňuje Vaši práci manažera A-týmu SHKM Hodonín?

Sezonu jsme momentálně uzavřeli. Kluci se stihli i rozloučit. Pak nastal zákaz shromažďování a od té doby jsme jako vedení klubu pouze v telefonickém kontaktu.

Český hokej přerušil na základě vyhlášení vlády v polovině března všechny své soutěže, tedy i extraligu. Vaše Olomouc v tu dobu hrála předkolo se Zlínem a za stavu 1:0 pro Kohouty jste nastoupili před prázdnými tribunami ke druhému zápasu série. Zažil jste někdy něco podobného?

Tuto situaci jsem nikdy nezažil a ani už zažít nechci. Od rána se řešilo, jak to nakonec bude a samozřejmě jsme to probírali i se spoluhráči. Myslím, že nám jako domácímu mužstvu to opravdu nepomohlo. Domácí prostředí absolutně ztratilo význam. Soupeř se s tím vypořádal daleko líp než my. Celá ta situace šla velmi rychle. Jeden den jsme hráli před téměř plným hledištěm, druhý den před prázdnými tribunami. Třetí den už jsme věděli, že se série posouvá a pak už byl úplný konec.

Pojďme ale zpět k zeleno-černým barvám. Kdybyste měl porovnat první a druhou sezonu A-týmu, v čem byly největší rozdíly z pohledu manažera mužstva?

Řekl bych to zapálení do všeho okolo hokeje a hokeje samotného. SHKM Hodonín měl první rok muže a všichni byli zvědaví, nadšení, plní elánu a nakonec se to celé vyhrálo. Zavládla euforie. Jenže pak jsme si mysleli, že to všechno půjde ve stejném duchu dál. Odešli nám kluci, kteří měli hokejovou kvalitu. Do toho se na celou sezonu zranil kapitán Zdeněk Kučera. My jako vedení jsme si dávali pořád načas. Tyto kluky jsme nenahradili. Věřili jsme, že to kluci zvládnou, že za to vezmou mladší, kteří se teď posunou výš. A to se bohužel úplně nepovedlo. Pro mě osobně to byla velká zkušenost.

V průběhu sezony dostali občas příležitost nastoupit za A-tým také junioři. Pět z nich zapsalo celkem 29 startů. Nabízí se otázka – je to hodně, málo, nebo akorát…

To bylo asi jediné pozitivum na tom všem, že dostali příležitost junioři. Myslím si, že juniorů, kteří dostali šanci, nebylo málo. Vytáhnout během pár zápasů hned pět mladých kluků z juniorky nebývá úplně zvykem. Je však také potřeba říct, že to bylo způsobeno nastalou situací. Bylo nás prostě málo. Ale taky je potřeba jedním dechem dodat, že junioři se toho zhostili parádně. Určitě budeme chtít kluky z juniorky využívat i v následující sezoně.

Celou sezonu jste „dávali góly pro fanoušky“, díky čemuž se podařilo podpořit Váš skvělý kotel více než dvěma tisíci korun. Velký ohlas mezi fanoušky měl zápas ve speciálních černých dresech a úspěchem skončila i následná aukce, ve které se podařilo prodat všechny dražené dresy. Budete chtít v podobných akcích pokračovat i v budoucnu?

To rozhodně ano! Mám okolo sebe kluky, kteří mají hodně nápadů a určitě opět něco vymyslíme.

Když jsme zmínili finance, jak dopadla sezona 2019-20 z ekonomického pohledu?

Sezonu máme opět pokrytou, tak jako v loňské sezoně. Mezi naše hlavní a nejdůležitější partnery opět patřily především firmy G-mont a Stavební firma Plus. Pozitivní bylo, že během sezony se nám podařilo domluvit se na spolupráci s dalšími partnery nebo prodloužit dohody se stávajícími partnery. Chtěl bych všem našim partnerům i fanouškům, kteří tím, že platí vstupné, jsou také našimi partnery, moc poděkovat za podporu. Věřím, že budeme ve spolupráci společně pokračovat i v následujících sezonách.

Víte už, jestli u týmu bude i v příští sezoně pokračovat trenér Prčík?

V této otázce už teď máme jasno. Jsem moc rád, že Honza Prčík bude u A-týmu pokračovat i v příští sezoně. Nebude to však stejná role jako v minulých letech, Honza se totiž přesune na pozici asistenta. Tu hlavní zodpovědnost na sebe převezme Michal Kuba, který musel kvůli vleklým zdravotním problémům ukončit aktivní hráčskou kariéru. Věřím, že se klukům společně bude dařit.

Po loňské mistrovské sezoně odešlo několik důležitých hráčů. Jaká je situace s kádrem v současné chvíli?

V tuto dobu začínáme obvolávat kluky, kteří s námi dokončili sezonu. Prioritou pro nás budou opět hráči pocházející z Hodonína. Uvidíme, jak k tomu kluci přistoupí a jestli budou mít chuť pokračovat dál. Podle potřeby bysme mužstvo doplnili o hráče z okolí. S trenéry už máme naplánovanou i letní přípravu. Vše ale stěžuje situace okolo koronaviru a vládních nařízení, tak uvidíme jak to vůbec dopadne.

Asi nikdo neví, jak se bude v následujících měsících vyvíjet ekonomická situace. Pokrýt finančně další sezonu bude určitě velkým oříškem pro všechny kluby napříč soutěžemi…

Tohle je teď opravdu těžké vůbec nějak hodnotit. Zatím počítáme s tím, že vše bude pokračovat, ať nejsme překvapení, když se situace zlepší a uvolní se vládní nařízení. Všichni si moc přejeme, aby se tato situace zlepšila co nejdřív a mohli jsme všichni žít opět normálním životem. Tady teď nejde ani tak o sport, ale hlavně o zdraví náš všech a život jako takový.

Je něco, co byste chtěl fanouškům vzkázat na závěr?

Jak se říká to nejlepší na konec (úsměv). Fanouškům bych chtěl opět poděkovat za celosezonní podporu a zároveň říct, že nás moc mrzí, že jsme nemohli uspořádat závěrečné rozloučení s hráči. Naši fanoušci si tohle opravdu zaslouží.

Děkuji za rozhovor.