SHKM Hodonín
Martin Borot: Raději vyhraji zápas bez kanadského bodu, než mít hattrick, ale odejít jako poražený
Martin Borot: Raději vyhraji zápas bez kanadského bodu, než mít hattrick, ale odejít jako poražený
A-Tým
14.10.2019

Po více než pěti letech znovu oblékl dres svého mateřského oddílu. Devatenáctiletý útočník Martin Borot se v rámci střídavých startů z juniorky přerovských Zubrů představil v zeleno-černém dresu na ledě vyškovského stadionu, kde pomohl svému týmu k obratu proti nepříjemnému soupeři z Březiny. „Za Hodonín jsem nehrál strašně dlouho, takže jsem se moc těšil. Zároveň jsem ale byl i trošku nervózní, protože jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu,“ říká čerstvá posila Baníku.

autor:
Adam Krátký
Sdílejte článek
 

Martine, máš za sebou první zápas v dresu A-týmu svého mateřského klubu. Jak ses na utkání těšil? Byls před začátkem zápasu nervózní víc, než obyčejně?

Za Hodonín jsem nehrál strašně dlouho, takže jsem se moc těšil. Zároveň jsem ale byl i trošku nervózní, protože jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu, ale jak jsem došel do toho super kolektivu v kabině, tak to ze mě spadlo a bylo to strašně fajn.

Zprvu to na to nevypadalo, ale nakonec byla tvá premiéra v barvách SHKM úspěšná. Jak jsi viděl duel proti nepříjemnému týmu Březiny?

Pro mě osobně bylo hned ze začátku důležité zjistit, jak soupeř hraje, abych se tomu mohl nějakým způsobem přizpůsobit. I když jich bylo podstatně více než nás, tak si myslím, že zápas byl po celou dobu vyrovnaný. Důležité bylo, že jsme to po jejich dvou brankách nezabalili, ale pořád jsme si hráli naši hru a odměnou za to nám byly vstřelené branky a konečné vítězství.

Po letech sis zahrál i s několika spoluhráči, se kterými jste nastupovali před dlouhými šesti lety v dorostenecké lize. Jak tě přijala kabina?

Dříve jsem hrával s Matějem Chalupou, Lukášem Vaculou nebo s Ondrou Veselským, takže jsem do úplně neznámého prostředí nešel. S Patrikem Lidákem jsme vzdálená rodina a znám se s ním hrozně dlouho. S ostatními kluky jsem neměl nikdy možnost hrát, ale od vidění jsem je znal skoro všechny. Třeba Kuba Sajdl mě kdysi i trénoval. Myslím si, že mě kabina přijala dobře a já jsem za to strašně rád.

V utkání jsi měl několik příležitostí ke vstřelení branky. Nemrzí tě, že jsi debut neokořenil gólem?

Samozřejmě mě to mrzí. Pohřbil jsem samostatný nájezd, potom mě několikrát vychytal brankář. Asi jsem měl špatný den, že mi tam nic nespadlo. Důležitější je ale výhra. Raději vyhraji zápas bez kanadského bodu, než mít hattrick, ale odejít z ledu jako poražený.

Nakonec sis ale připsal bod za asistenci u vítězné branky Ondry Veselského. Jak se gólová akce zrodila?

Pokud si to dobře pamatuji, tak soupeř vyhazoval puk po mantinelu, mně se to podařilo nohou zachytit, vyhnul jsem se jejich obránci, puk se dostal až k Paťovi Lidákovi, který ho přihrál Ondrovi Veselskému a tomu se podařilo dát gól.

Byl to tvůj první zápas v mužské kategorii, nebo máš s dospělým hokejem už nějaké zkušenosti?

Hrál jsem jeden přátelský zápas za A-tým Přerova. Společně se mnou si trenéři vytáhli dalších několik juniorů, takže jsme měli hodně mladý tým, průměrný věk byl asi 19 let. Pro mě to byla obrovská zkušenost, vyzkoušet si, v čem se liší dospělý hokej od toho juniorského.

Jak často tě budou fanoušci moci vídat v zeleno-černém dresu?

To opravdu nedokážu říct. Já jen doufám, že to nebylo naposledy. Pokud budu mít čas a domluví se trenéři Hodonína s Přerovem, tak bych určitě rád hrál, jak to půjde.

Byl ses v minulé nebo letošní sezoně na nějakém zápase (A-týmu) SHKM podívat jako divák?

Jen na pár zápasech, hned ze začátku sezony a potom ke konci, jak slavili titul.

V roce 2014 jsi přestoupil do Přerova. Co tě k tomu vedlo a jak se ti tam současně daří a líbí?

Můj ročník v Hodoníně nehrál nejvyšší soutěž, Přerov ano. Navíc mě trenéři z Přerova sami oslovili, jestli bych to nechtěl u nich zkusit. Začátky byly celkem dost těžké, ale po nějakém čase se mi podařilo se adaptovat a jsem nesmírně rád, že můžu i nadále nastupovat za Přerov. Vystudoval jsem tady školu, našel jsem si spoustu kamarádů. Za těch pět let jsem v Přerově strávil hodně času, takže to pro mě je takový druhý domov.

Se Zubry jste zatím na druhém místě juniorské extraligy za vedoucím Havířovem. V kabině musí určitě panovat spokojenost...

Není to úplně nejhorší, ale naprostá spokojenost může být až na konci sezóny, pokud se nám podaří být na úplném vrcholu. Což je náš cíl, vrátit se zpátky na vrchol. Nebude to jednoduché, ale co je v hokeji jednoduché.

V letošní sezoně děláš Hanákům dokonce kapitána. Co vlastně tato role obnáší? Co všechno máš na starosti oproti ostatním spoluhráčům?

V Přerově jsem si to mohl vyzkoušet už v minulé sezoně. Nikdy jsem nepatřil k řečníkům, spíš jsem vždy patřil mezi dříče, asi proto mě kabina zvolila kapitánem. Je to ale jen pouhé písmeno na dresu, bez asistentů a dalších hráčů bych byl nic, podporujeme se navzájem. Když někdo nemá svůj den, ostatní jsou tam od toho, aby ho povzbudili a dodali mu potřebné sebevědomí. Ode mne se spíše čeká, že budu makat, i když budeme prohrávat 8:0. Jak říkám, všichni si pomáháme navzájem, nesnažím se povyšovat nad ostatními jen kvůli tomu, že jsem kapitán.

Děkuji za rozhovor.

další články
Aleš Dufek: Potřebujeme dát dva – tři góly a půjde to
A-Tým
12.11.2019

Proti Rosicím si odbyl domácí premiéru v dresu SHKM. Pro útočníka Aleše Dufka to nebyl snadný zápas, jelikož se po dlouh...
Pešův hattrick nestačil, bláznivý zápas rozhodly Rosice pět minut před koncem
A-Tým
10.11.2019

Hokejisté hodonínského SHKM konečně prolomili střeleckou smůlu, ani pět přesných zásahů jim ale v dnešní přetahované k b...