„Vyhrál jsem s Dundee Stars EIHL (skotský tým hrající nejvyšší profesionální soutěž ve Spojeném království, pozn. red.), byli jsme šampioni takzvané Gardiner Conference. Oni to tam berou hrozně vážně a asi týden se tam tehdy slavilo, když jsme to vyhráli. Ale ten klasický opravdový titul, ten mám jen jeden. Ten s Baníkem!“ říká na úvod našeho povídání Ľubomír Vaškovič a pokračuje: „Možná to pro někoho bude znít divně, ale pro mě to je asi i největší úspěch kariéry. Hrozně moc si toho titulu a postupu vážím.“

V celé sezoně nastřílel ve 32 zápasech 28 gólů, celkem si připsal 61 kanadských bodů. Lepší byl v tomhle ohledu jen jeho velký kamarád a spoluhráč z lajny Petr Peš, který nastřádal ještě o osm bodíků víc. „Samozřejmě, že mě moc těší, když dám gól nebo na něj přihraju, ale já jsem od začátku svého působení v SHKM šel za postupem a osobní statistiky jsem neřešil. Ono to není o gólech nebo bodech, ale o týmu, klubu a všech lidech kolem,“ říká skromně. V celé sezoně byl jedním z hlavních pilířů hodonínské ofenzivy, což bezezbytku dokázal v kvalifikaci, v níž ve třech zápasech vstřelil pět branek a přidal čtyři asistence.

Před ním i jeho spoluhráči byl po senzačním vítězství na ledě Samsonu ještě jeden, poslední a rozhodující zápas. Domácí odveta s Českými Budějovicemi se ale nakonec neuskutečnila. „Ten závěr mě ze sportovního hlediska moc mrzí. Od léta jsme makali a chtěli jsme si to užít před plným stadionem. Je to sport a samozřejmě bychom mohli i prohrát, ale byli jsme odhodlaní nechat na ledě všechno a udělat poslední krok k postupu před našimi fanoušky,“ vzpomíná na zklamání, které on i celá kabina cítila poté, co Samson poslední zápasy kvalifikace odřekl.

Podle útočníka, který nosil zeleno-černý dres s pro sebe typickým číslem 12, si měli představitelé Samsonu již před začátkem samotné baráže rozmyslet, jestli reálně chtějí nebo nechtějí bojovat o postup. „Ten poslední zápas byl pro většinu z nás něco, co už možná nikdy v kariéře nezažijeme. Proto mě to moc mrzí,“ dodává.

V prvním mistrovském zápase, ve kterém Baník doma rozmetal Kroměříž 9:1, vstřelil svůj první z celkem dvou hattricků v barvách Baníku, jeho pětka zaznamenala celkem sedm kanadských bodů. V pozápasovém rozhovoru pak dlouhovlasý útočník děkoval trenérům, že může hrát v jednom útoku zrovna s Jakubem Sajdlem a Petrem Pešem. „Věřím, že nám to půjde celou sezonu. Celkově jsem moc rád za to, že mě kluci a vedení přijali do kabiny a že můžu být součástí tohoto týmu,“ říkal na konci loňského září.

A že jim to opravdu „šlo“, potvrzují jasně čísla – Baník odehrál v celé sezoně 34 utkání, a útok ve složení Sajdl, Peš, Vaškovič posbíral dohromady skvělých 166 bodů. „Jak jsem řekl už na začátku sezony – hrát v takovém týmu byla radost a zábava. Ať už na ledě, nebo v kabině,“ říká s úsměvem na rtu. Útočník, který hrál v nejvyšších ligách doma na Slovensku i v Čechách a na Moravě, si zápasy Baníku užíval. „Atmosféra na hodonínském stadionu je vždy specifická a pro mě to byl skvělý zážitek, hrát hokej za Baník a za Hodonín,“ potvrzuje.

Většinu své kariéry byl profesionálním hokejistou, hokej byl jeho zaměstnáním. Sezonu 2019-20 strávil v německém týmu EV Bad Wörishofen, kde měl pokračovat i v následujícím ročníku. Koronavir byl však proti. Proto zamířil do druholigového SHK Hodonín. Tam ale stihl odehrát jen tři zápasy, a i druhou českou ligu předčasně ukončila pandemie.

Během přerušené sezony 2020-21 si tak našel civilní zaměstnání, začal pracovat v Holíči ve firmě Purtex, která vyrábí například postele z masivu či matrace. „Nevěděl jsem, jak dlouho bude ta pauza trvat, tak jsem začal pracovat a pracuji ve firmě Purtex dodnes. Jsem rád, že jsem nemusel s hokejem úplně skončit a díky SHKM se to nakonec dalo celkem dobře skloubit i s prací,“ pochvaluje si. Hodně lidí si to moc neuvědomuje, ale kombinovat zaměstnání s hraním hokeje, i když „jen“ v Krajské lize, je pro každého hráče pořádně náročnou zkouškou.

„Baví mě cvičit a trénovat. Baví mě chodit do kabiny. Já se vážně chodil na stadion pobavit a odreagovat. Je ale pravda, že zápasy, které jsme hráli v pracovní dny, byly hodně náročné. Do práce vstávám v 05:15 a když se hrálo v 18:00 nebo i v 18:30, měl jsem toho po zápase někdy fakt opravdu dost. Ale jsem moc rád, že jsme to všechno zvládli,“ říká s úlevou.

Velkou pomocí pro slovenského střelce ve službách SHKM bylo, že nemusel po každém utkání či tréninku cestovat domů, do třicet kilometrů vzdálené Senice. „Chtěl bych speciálně poděkovat Ondrovi Šmachovi, který mi poskytl svůj byt. Já tak u něj mohl počkat na trénink, když jsme se vrátili pozdě ze zápasu. Když jsme měli trénink pozdě večer, tak jsem zase měl kde přespat. Tohle hrozně pomohlo, že jsem měl během celé sezony takovou pohodu a díky tomu se to dalo lépe kloubit s prací,“ popisuje, jak moc mu jeho dlouholetý kamarád a současný obránce slovenské Skalice pomohl.

Baník ve čtvrté sezoně od svého vzniku podruhé získal mistrovský titul pro vítěze Krajské ligy, letos přidal i třešničku v podobě postupu do 2. ligy. V ní už se ale budou muset zeleno-černí obejít bez slovenského šikuly. „Myslím si, že SHKM má před sebou velkou budoucnost. Je to jako rodina a doufám, že nikoho neurazím, když řeknu, že do ní patřím. Je samozřejmé, že s vyšší ligou se budou nároky zvyšovat, ale to zázemí v klubu a v lidech na stadionu, ve fanoušcích… to je v Hodoníně až neuvěřitelné. Bude se mi po tom moc stýskat,“ potvrzuje Ľubomír Vaškovič těmito slovy, že mu klub i město hodně přirostly k srdci. A zároveň ujišťuje: „Mám v plánu, že se na druholigové zápasy Baníku příjdu podívat, to si ujít nenechám.“

Novopečená posila senické Dukly by si přála, aby se SHKM Hodonín etabloval jako jeden ze stálých a popředních týmů 2. ligy a v budoucnu se pokusil postoupit do Chance ligy. „Bude důležité, aby se udržel nastolený trend s mládeží, kde to je podle mě v Hodoníně na správné cestě. Přál bych si, aby SHKM mělo kompletní mládež s dorostem a juniorkou, a aby si klub dokázal vychovávat hráče pro první mužstvo. To považuji za jednu z nejdůležitějších věcí každého klubu,“ zdůrazňuje.

Doma v Senici bude šestatřicetileté křídlo zastávat hned několik rolí. Kromě hrajícího asistenta týmu bude mít jako sportovní manažer na starost také skladbu mužstva. Mimo to je jedním ze spolumajitelů klubu. O tom, že by chtěl opět pozvednout senický hokej, se společně s kamarády bavili už dlouho. Pak ale přišel koronavirus a vše se odložilo.

„Teď jsme se rozhodli, že do toho jdeme. Chtěli bychom do Senice vrátit dobrý hokej, lidi dostat zpátky na tribuny. Naším cílem je, aby se i v Senici z hokeje stala událost. Den, kdy lidi i hráči zapomenou na každodenní starosti a přijdou si na hokej odpočinout a pobavit se,“ poodkrývá své plány a přání.

A co řekl dnes už bývalý hráč Baníku na závěr našeho rozhovoru? „Chtěl bych z celého srdce poděkovat rodině SHKM Hodonín. Spoluhráčům, trenérům, realizačnímu týmu, všem lidem, kteří se motali kolem naší kabiny a fanouškům za to, že mě přijali za svého. Během celé sezony jsem se opravdu nestřetl s ničím špatným a každý den jsem se na stadion těšil. Sezona 2021-22 patří mezi mé nejkrásnější sezony v celé kariéře. Moc děkuji, že jsem dostal tento prostor na rozhovor a mohl jsem aspoň touto cestou za všechno poděkovat. Ještě jednou, velké díky!“

A my, jménem celého klubu i fanoušků, děkujeme Ľubovi za všechno, co pro Baník udělal a přejeme mu doma v Senici jenom to nejlepší!