Kamile, zažils někdy zápas, který měl podobný průběh, jako měl duel s Boskovicemi?

Abych řekl pravdu, nepamatuji si, že bych takto divoký zápas někdy odehrál.

Co se s vámi za stavu 5:1 stalo?

Asi jsme si mysleli, že to půjde samo. Ale jsem rád, že jsme to nakonec otočili a vyhráli ještě o tři góly. Na konci jsme chtěli hrát hokej a nenechali jsme se vyprovokovat od soupeře.

Boskovice v poslední třetině zápas otočily a najednou vedly 5:6. Co sis v tu chvíli říkal?

Věřil jsem, že to ještě otočíme na naši stranu. Máme dobrý tým a pořád bylo ještě zhruba šest minut do konce třetiny.

Za stavu 6:6 jsi vstřelil vítěznou branku. Mohl bys nám rozhodující akci utkání popsat?

Bylo to při hře čtyři na čtyři. Pešák (Petr Peš, pozn. red.) vybojoval puk, přihrál mi jej, já jsem se s ním rozjel a byli jsme v situaci dva na dva. Na poslední chvíli jsem viděl ještě dobruslujícího hráče, tak jsem na něj naznačil přihrávku a obránce se k němu stáhl. Vystřelil jsem a golmanovi to propadlo do brány.

Hosté v závěru neudrželi nervy, například zákrok kapitána Bednáře na Michala Venclíka byl naprosto zbytečný, souhlasíš?

Souhlasím, bylo to od něj zbytečné. Myslím, že jako kapitán by neměl dělat takové věci. Spíš by měl být ten, co uklidňuje svůj tým.

V dresu s „Déčkem“ na prsou jsi odehrál druhé utkání a zatím si držíš bilanci co zápas, to bod. Jak se v nové kabině cítíš?

V kabině i na ledě se cítím moc dobře. Když jsem vešel do kabiny poprvé, a viděl jsem ty kluky, se kterými jsem odehrál většinu sezon v mládežnických celcích SHKM, tak jsem se cítil, jako bych se vrátil v čase zpět.

Z Hodonína jsi přes Vsetín zamířil v roce 2016 za moře, kde jsi strávil dvě sezony. Jak se vlastně stalo, že ses vydal za oceán?

Před létem jsem dostal pozvánku na Try out kemp do Plzně. Byli tam trenéři týmu Oklahoma City Blazers z ligy WSHL. Kemp byl pro mě výzvou a zároveň příležitostí dostat se za oceán, tak jsem zabojoval a vyšlo to.

V Americe jsi vystřídal čtyři mužstva. Kde se ti líbilo nejvíc?

Nedá se říct, kde se mi líbilo nejvíc, protože všechny týmy měly skvělý kolektiv a profesionální zázemí. Zejména zázemí každého z mužstev mě mile překvapilo.

Říká se, že mladí hráči z Evropy to nemají v nižších severoamerických soutěžích vůbec jednoduché. Co bylo konkrétně pro tebe nejtěžší?

Nejtěžší byla ze začátku jazyková bariéra. Pár měsíců mi trvalo, než jsem se rozmluvil a byl jsem schopný se bez problémů domluvit. Ale jsou tam rodiny, u kterých hráči bydlí a tyto rodiny jim pomáhají se adaptovat na tamní život.

Je něco, na co sis v Americe vůbec nezvykl?

Nejvíc mi dávaly zabrat dlouhé cesty na zápasy. Většinou se jezdilo na zápas už o den dříve. Nejdelší cesta trvala asi osmadvacet hodin. Alespoň jsem ale viděl kus USA.

V sobotu vás čeká derby v Břeclavi, za kterou jsi v letošní sezoně odehrál čtyři zápasy. Co by mohlo na Lvy platit?

Podle mě bychom proti Břeclavi měli hodně střílet a hrát důrazně před bránou. Nesmíme zapomenout na týmovou hru, jakou jsme předvedli proti Boskovicím, zejména ke konci zápasu.

Děkuji za rozhovor.