Honzo, vítám Vás Hodoníně. Jak jste zatím ve svém novém působišti spokojen a jaké jsou Vaše první dojmy?

Děkuji za přivítání. Zatím jsem v Hodoníně absolvoval vlastně jen exhibiční fotbalové utkání. Letní přípravu mám sám v Brně, kde bydlím, takže jsem se ještě nestihl tolik rozkoukat. Každopádně si moc vážím toho, že jsem se s Martinem Vyrůbalíkem domluvil a mohu zde působit. Pokud mohu hodnotit první dojmy, alespoň ze schůzek s Martinem Vyrůbalíkem a z fotbalového zápasu, kde jsem se viděl s pár spoluhráči, tak vše na mě působí pozitivně.

Jak jste již zmínil, minulý týden jste odehráli fotbalovou exhibici proti hodonínskému klubu FC Nesyt. Co Vy a fotbalový míč? Rozumíte si?

Já mám fotbal hrozně rád. Dokonce jsem hrál dvě a půl sezony ještě s pár bývalými spoluhráči z hokeje v Brně předposlední fotbalovou soutěž. Nechci říct, že si s míčem vyloženě rozumím, protože rozhodne žádný fotbalista nejsem, ale občas se mi povede do toho kopnout.

Utkání mělo i mimosportovní přesah. Šlo už v pořadí už o čtvrtou benefici, která tentokrát vynesla více než 25 tisíc korun pro hodonínskou Základní školu U Červených domků. Jak se na podobné akce díváte?

Moc se mi tohle na Baníku líbí. To, že dokáže využít fanouškovské síly, kterou má, k něčemu, co dává smysl a je to pro dobrou věc. Mně se akce líbila, byla dobře zorganizována a vypadalo to, že lidé se také bavili a to je hlavní.

Vyhrál jste něco v tombole?

Původně jsem nad tombolou vlastně moc nepřemýšlel, ale když jsem viděl Matěje Nováka, jak se tam hrne, tak jsem si taky koupil dva lístky a vyhrál jsem dárkový poukaz na pobyt ve vířivce a v sauně. Takže spokojenost. 😀

Pokud se nemýlím, největším úspěchem Vaší mládežnické kariéry byla stříbrná medaile ze sezony 2013-14, kdy jste ve finále extraligy staršího dorostu padli s Libercem. Jak s odstupem deseti let na bitvy s Bílými tygry vzpomínáte?

Ano, dalo by se to považovat jako můj největší úspěch v mládeži. Mrzí mě, že jsme tehdy nebrali zlato. Tým jsme na to rozhodně měli. Zápasy s Libercem byly velmi těžké, nejezdil jsem tam úplně rád. Jednak to bylo daleko a druhak, mládež v Liberci v té době byla opravdu silná. Nevím, jak jsou na tom dnes.

Tehdy asi mrzela hlavně prohra pod Ještědem, kde jste na začátku druhé třetiny vedli 2:0, nakonec jste ale prohráli 2:6…

Abych řekl pravdu, tak zápas v Liberci si už nepamatuji. Trochu si vybavuji jen domácí odvetu. Vážně to bylo z 2:0 na 2:6? To si už fakt nevybavím, ale podle výsledku soudím, že se byl na zápase podívat i pan Csaplár. 😂

V dresu Liberce tehdy nastupoval i Dominik Lakatoš. Vy jste obránce, on útočník… potkávali jste se na ledě?

Ano, určitě jsme se potkávali i na ledě. Už tehdy to byl velmi nepříjemný hráč a všichni jsme věděli, že si na něj máme a musíme dávat pozor. Ale moc nám to nešlo.

Ve Vašem hokejovém životopisu najdeme i jednu sezonu (2017-18, pozn. red.) ve druhé švédské lize. V barvách Brunflo IK jste toho ale nakonec moc neodehrál. Proč jste dres čtyřtisícového města oblékl jen dvakrát?

Nejprve si Vás dovolím opravit. Nebyla to druhá švédská liga, ale Division2 – což je čtvrtá Liga. Mají tam těch soutěží snad osm. Já tam byl asi jen dva a půl měsíce, takže jsem odehrál asi osm zápasu v přípravě a potom i dvě soutěžní utkání. Tehdy jsem odjel domů na vlastní žádost. Byl jsem domluvený, že mi najdou práci a do té doby mi budou platit bydlení. Bohužel ale bylo tehdy těžké něco sehnat. Brunflo není zrovna velké město, no a z toho, co jsem dostával od klubu, jsem nebyl schopen se uživit.

Podmínky a servis mají hráči i v této soutěži velmi dobré. Měli jsme k dispozici bazén, posilovnu a mohl jsem jít na led kdykoliv jsem chtěl. Každopádně na Švédsko strašně rád vzpomínám. Občas si říkám, že je škoda, že jsem tam nezůstal. Rozhodně si tam ale chci jednou zajet na výlet.

Stihl jste pochytit nějaká švédská slovíčka? Pokud ano, jaká? Jestli se tedy dají publikovat… 🙂

Než jsem do Švédska vyrazil, tak jsem se naučil počítat a nějaké fráze, například: „Jag ar tjugosju ar gammal“, to by mělo to znamenat „Je mi 27 let“. 😀

Ale švédsky jsem tam nemluvil. Trenér byl Kanaďan a kluci uměli výborně anglicky, což se o mně ze začátku říct nedalo. Naštěstí jsem se tehdy kousl a ve volném čase jsem se angličtině hodně věnoval. A vlastně z toho čerpám dodnes. Když jsem odjížděl, tak jsem už mluvil anglicky docela slušně.

Příští dvě sezony jste strávil v Krajské lize, ve které se jste s Březinou utkával i s Baníkem. S Hodonínem jste za dvě sezony ze čtyř zápasů vydolovali jeden bod, ve třech že čtyř zápasů jste ale zeleno-černého favorita docela hodně potrápili. Jak vzpomínáte na vzájemné zápasy? A co jste říkal na kulisu, která v Hodoníně v Krajské lize panovala?

Po návratu ze Švédska jsem bohužel nemohl nikde v nastoupit, protože jsem neměl zaplaceny transfer zpět do Česka. Takže jsem se rozhodl, že si najdu práci a hokej mít jen jako koníček. Další sezonu ale právě Březina „postoupila” do Krajské ligy a jelikož v Březině se o to dodnes stará kamarád, tak jsme se s kluky, se kterými jsme hrávali v mládeži, rozhodli, že tam všichni půjdeme. Bohužel se nám moc nedařilo. Byli jsme nedisciplinovaní a na to jsme prakticky každý zápas dopláceli. Na zápasy s Baníkem si už moc nepamatuji, ale kulisa na hodonínském zimáku mi utkvěla v paměti. Ta byla v Hodoníně vždycky skvělá a je dobře, že Baník hraje o ligu výš.

Jako soupeř jste na Slovácko jezdil i v loňské druholigové sezoně, tentokrát už ale v dresu Velkého Meziříčí. S Horáky se Vám proti Hodonínským dařilo ještě lépe. Ve čtyřech ligových zápasech jste třikrát vyhráli a získali jste devět z dvanácti bodů. Bylo to podle Vás dobrou taktikou, nebo Vám ty zápasy prostě vyšly?

Ve Velkém Meziříčí jsme měli celou sezonu problém tak nějak celkově. Nedařilo se nám. Asi nedovedu vysvětlit nebo pojmenovat, jak je možné, že jsme právě s Baníkem měli tak kladnou bilanci. Pět bodů jsme urvali na meziříčském stadionu, kde s námi mělo problém i Znojmo. Nikdo ze soupeřů nebyl zvyklý na to oraniště, které tam bylo. Naštěstí Velké Meziříčí letos rekonstruuje ledovou plochu a budou se tam konečně moct odehrávat důstojné hokejové zápasy.

Horáci nakonec museli druholigovou příslušnost hájit v ošemetné sérii na dva vítězné zápasy s Hronovem. Vy jste do série o udržení ale nezasáhl. Proč?

Do série s Hronovem jsem nezasáhl proto, protože jsem byl už v prosinci vyloučen z mužstva. Nechci se k tomu moc vracet, protože pan Juda (Jaroslav Juda, jednatel a vedoucí mužstva A-týmu HHK VM, pozn. red.) místo toho, aby mi řekl, ze mě už v týmu nechtějí, tak na mě vymyslel nějaké porušení smlouvy. Já se s ním rozloučil podáním ruky a popřál jsem jim, aby ligu zachránili.

Předpokládám ale, že i tak jste Velmezu přál, aby se zachránil…

Po očku jsem sledoval jen výsledky. Klukům ale i celkově Velkému Meziříčí jsem samozřejmě přál záchranu. Na zápasy chodilo celkem hodně lidí a byla by to škoda, kdyby museli chodit zase jen na Krajskou ligu.

Jak se těšíte na novou sezonu v dresu Baníku a co byste vzkázal hodonínským fanouškům?

Těším se moc! Jsem rád, že jsem tady a doufám, že společně uděláme nějaký úspěch. Hodonínským fanouškům bych chtěl vzkázat, že jsou nejlepší v lize! Oceňoval jsem je už jako soupeř. A zároveň jim přeji, aby svůj Baník viděli jen vyhrávat.

Děkuji za rozhovor.