Asi se shodneme na tom, že vám hrubě nevyšla první třetina utkání. Máš pro to nějaké vysvětlení?

Těžko říct, nevím. První třetina byla katastrofální, jedno velké bahno. Byl to první mistrák, možná přípravná fáze byla slabší, odehráli jsme jen tři přátelská utkání, někteří hráči jenom dvě. Například já jsem si zahrál jen půlku třetiny v prvním zápase proti Uherskému Ostrohu, protože jsem neměl koleno v pořádku. První třetina byla fakt špatná, ve druhé jsme se pomalu zvedali, měli jsme větší chuť hrát. Nevím, jestli to bylo tím mým hitem a následnou rvačkou před bránou, ale od toho momentu jsme se zvedli a začali jsme bojovat. Potom přišel smolný gól na 1:4, který nás definitivně zlomil.

Vraťme se ještě k zmíněné situaci z poloviny druhé třetiny. Byl to tvůj záměr vyvolat se soupeřem nějaký ostřejší kontakt, abys trochu nabudil tým?

Je pravda, že jsem byl po té první třetiny hodně naštvaný, ale takhle jsem to nechtěl. Tomu předcházel souboj v rohu našeho útočného pásma, kdy mi ten borec nastavil nohu v souboji tak, že zasáhl to moje zraněné koleno. Tam začaly pracovat emoce a jak jsem dobrusloval zpátky, tak jsem se střetl s hráčem, který vedl puk. Chtěl jsem ho atakovat, to ano, ale on si do mě prakticky najel, protože mě neviděl. Já jsem pak dal akorát ruku dolů a bylo to. Potom to soupeři neustáli a před brankou se na nás vrhli.

Sám jsi v předchozí odpovědi zmiňoval, že jsi toho před sezónou moc neodehrál. Odrazilo se to na tvém výkonu v dnešním utkání?

Určitě se to projevilo, ze začátku to vůbec nebylo ono. Byl jsem nervózní, nevěděl jsem, jestli koleno vydrží. Ale individuálně jsem se připravoval, hodně jsem posiloval, chodil jsem i na tréninky na led, ale přiznám se, že jsem byl hodně opatrný. Až tento týden jsem si vyzkoušel větší zátěž na ledě, abych věděl, jak na tom budu. Nakonec jsem se rozhodl do zápasu nastoupit.

Uherskému Hradišti jste před rokem dali na venkovním ledě 14 gólů, v domácím prostředí pak 12 branek. V čem byl dnes soupeř jiný než v minulé sezóně?

To je těžká otázka. Myslím si, že my jsme byli jiní. Hradiště zůstalo stejné, byli houževnatí, makali, rvali se o vítězství. Určitě to pro ně byla výzva, porazit mistra loňského ročníku. Nám odešla spousta hráčů a bylo to na ledě znát. Ale o tom je sport, musíme se s tím porvat.

Dnes se zdálo, jako by vám kotouč „nelepil“ na hokejkách, kombinace často vázla. Bylo to nervozitou ze samotného průběhu utkání?

Jak jsem již říkal, moc jsme toho před sezonou neodehráli. V průběhu zápasu se nám velmi často měnilo složení formací, protože nám hráči odstupovali ze hry buď kvůli zranění (Michal Kuba, pozn. red.), nebo kvůli vyšším trestům (Kamil Rýpar obdržel trest do konce utkání za bitku, pozn. red.), takže máme minimum času na to se sehrát. Je těžké se na tyto neustálé změny v sestavě adaptovat.

S čím půjdete do dalších zápasů? Oblastí ke zlepšení je určitě celá řada, ale kdybys měl vypíchnout jeden herní prvek, který by to byl?

V první třetině jme si to chtěli pořád dávat do prázdné brány, místo toho, abychom stříleli. Těžko se to hodnotí. Měli jsme spoustu šancí, dokonce i přesilovku pět na tři. V závěru jsme trefili tyčku, já sám jsem měl několik příležitostí, které jsem nedal. Je to první mistrovský zápas, zbytečně bych to nezveličoval. Vzpomeňme si na minulou sezónu. Prohráli jsme tři zápasy po sobě, tým byl dole, ve Velkém Meziříčí jsme dostali patnáctku (7. kolo, 20. 10. 2018, pozn. red.) a stejně jsme nakonec byli mistři. Je těžké dělat nějaké soudy po prvním zápase. Každopádně tu střelbu musíme zlepšit.

Děkuji za rozhovor.