SHKM Baník Hodonín
Aleš Bachánek: Když se na sezonu podívám jako na celek, tak podle mě byla úspěšná. Atmosféra na Baníku je jedinečná!
Aleš Bachánek: Když se na sezonu podívám jako na celek, tak podle mě byla úspěšná. Atmosféra na Baníku je jedinečná!
A-Tým
26.3.2024

Na pondělním posledním tréninku A-týmu Baníku jsme si k diktafonu pozvali hned tři respondenty. Tím prvním byl hlavní kouč hodonínských hokejistů Aleš Bachánek, který v obsáhlém rozhovoru hovoří nejen o nedávno skončeném playoff, ale ohlíží se za i za celou druholigovou sezonou 2023-24, v níž se svými svěřenci zaznamenal nejlepší umístění ve stále ještě krátké historii mužského týmu SHKM.

autor:
Jan Hochman
Sdílejte článek
 

Od posledního zápasu uplynulo pět dní. Už Vás vyřazení přebolelo, nebo je to pořád ještě čerstvé?

Pořád je to ještě živé a jen tak to nepřebolí. Byli jsme blízko a všichni jsme věřili, že ten poslední zápas dotáhneme do vítězného konce a postoupíme. Postup přes první kolo byl náš další postupný cíl, který jsme tím pádem nedokázali splnit.

Co podle Vás rozhodlo o tom, že postup nakonec slavil Nový Jičín?

Rozhodlo určitě to, že jsme celou cérii hráli na čtyři – pět obránců. Bohužel jsme neměli kam sáhnout a jak obranné řady doplnit. Je to dlouhodobý problém, o kterém víme a se kterým jsme bohužel nebyli schopni nic udělat. Dalším faktorem bylo i to, že jsme neproměňovali šance, kterých jsme si vypracovali spoustu.

Ani v jednom osmifinálovém zápase jste nemohl počítat se službami zlínského Tadeáše Talafy, hráče, který kdyby odehrál v Baníku celou sezonu, mohl se klidně stát nejproduktivnějším zadákem soutěže…

Jsem přesvědčen o tom, že kdyby Tadeáš mohl nastoupit, tak se tady dnes spolu nebavíme a hrajeme druhý zápas série s Vyškovem. Bohužel se stalo to, že nám Zlín Tadeáše na playoff odmítl uvolňovat. Překvapilo nás to a popravdě i hodně nemile zaskočilo. Domluva byla jasná - my budeme Zlínu půjčovat Adama Lacigu, aby jim pomohl zachránit juniorku v extralize, Zlín nám na oplátku bude půjčovat Tadeáše.

Na playoff ale najedou Zlín řekl, že nám Tadeáše neuvolní. Odůvodnili to tím, že se bojí, aby se nezranil. Nechci to moc rozebírat, ale takhle si férovou spolupráci prostě nepředstavuji. Je to obrovská škoda, pro nás to byla velká a citelná ztráta a je to hlavně škoda pro samotného Tadeáše. Jednadvacetiletý šikovný kluk, který mohl sbírat zkušenosti – i když v druholigovém, ale pořád v playoff. Místo toho sedí a už tři týdny nehraje.

Popravdě tomu nerozumím a nedokážu pochopit, proč to Zlín udělal. Jak jsem řekl, Tadeáš nám ohromně chyběl a štve mě to i kvůli němu samotnému.

Jak moc velkou roli sehrálo to, že Jičín měl na soupisce hráče ošlehané vyššími soutěžemi, v případě Rostislava Olesze dokonce i NHL a reprezentací?

Určitě to svou roli sehrálo. Jičín má zkušený tým. My jsme ale do sezony šli s tím, že chceme tým omladit. Nechci, aby to vyznělo špatně, ale myslím si, že tahle facka těm klukům hrozně moc pomůže. Nevím, jak to v Hodoníně bude příští sezonu, ale věřím, že pokud tento tým zůstane pospolu, tak má v příští sezoně potenciál dokázat ještě víc než letos.

Jedním z faktorů asi bylo i to, co nás trápilo velkou část sezony – že jsme čtyřikrát z pěti zápasů dostali první gól…

Rozhodně ano. Nechci a nebudu svalovat vinu na brankáře, obránce nebo útočníky, faktem je, že jsme – až na ten čtvrtý zápas v Novém Jičíně – vždycky dostali jako první nějaký hloupý, zbytečný nebo laciný gól, na který se soupeř nijak nenadřel. A my jsme museli dotahovat. Na druhou stranu se ukázalo, že síla v našem mančaftu byla, protože jsme se vždycky dokázali dostat zpátky zápasu.

Když bychom se podívali na sezonu 2023-24 jako na celek, jak byste ji zhodnotil?

Když se na sezonu podívám opravdu jako na celek, tak podle mě byla úspěšná. Začátek základní části jsme měli slušný, posbírali jsme nějaké body, což je vždycky hodně důležité. Pak se začala kupit zranění a kolem Vánoc se nám moc nedařilo. Odešel Jirka Karafiát, Luka Zorko, Matěj Bílek hostoval měsíc v Opavě… Kuba Němec už byl dlouhodobě mimo, Alda Dufek šel na operaci, do toho se zranil Martin Vyrůbalík.

Po Novém roce jsme hodně zápasů hráli na tři pětky, a i když si někdo může říct, že to je jen druhá liga, tak to dlouhodobě na tři lajny hrát nejde. Rychle jsme ztráceli síly, což se podepisovalo na hře i na výsledcích. Na poslední čtvrtinu jsme se zase dali nějak dohromady a myslím si, že až na domácí zaváhání s Velkým Meziříčím jsme předváděli velmi dobrý hokej, což potvrzuje i ta pětizápasová vítězná série v závěru dlouhodobé části. I přes to, že se nám nakonec nepodařilo přejít přes první kolo vyřazovacích bojů, považuji sezonu za povedenou.

Když se ještě vrátíme k obráncům - je opravdu tak neřešitelný problém sehnat v rozehrané sezoně obránce?

Je to obrovský problém, a to nejen v sezoně. Beci jsou prostě v českém hokeji celkově nedostatkové zboží. Hodonín to má o to složitější, že je sem prostě odevšad daleko. Abychom sem nějakého hráče dostali s tím, že tady bude bydlet, tak musí mít současně buď nadstandardní práci, nebo nadstandardní podmínky od klubu. Jednali jsme v sezoně s hráči, kteří měli zájem přijít a hrát za Baník, ale vlastně to vždycky ztroskotalo na tom, že to mají ze svého bydliště strašně daleko.


Mužstvo se před sezonou skládalo de-facto od nuly. Z loňského kádru zůstalo vlastně jen jedenáct hráčů. Myslíte si, že se to mohlo podepsat na tom, že se v první polovině sezony se herně úplně nedařilo?

Samozřejmě, že tohle mělo v začátku sezony na náš herní projev vliv. Začalo to vlastně už v přípravě, která, víc než přípravou, byla až do prvního mistráku spíš jedním dlouhým tryoutem. Kdybychom měli z 80 – 90 % kádr hotový ještě před startem přípravy na ledě, tak by bylo víc času na systémové věci, ke kterým jsme se vlastně pořádně ani nedostali, protože jsme dlouho neměli hotovou soupisku.

V obranné hře jsme pak v průběhu sezony něco měnili, ale všichni jsme se přesvědčili o tom, že to v rozjeté sezoně není vůbec jednouché, protože ty zápasy jdou rychle za sebou. A je pravda, že nám to taky jednu dobu docela dlouho nefungovalo. Tyhle věci je potřeba dělat už od léta, což ale samozřejmě podmiňuje to, aby kádr byl stabilizovaný. Takže ano – souhlasím s Vámi. Postupem sezony jsme se ale začali sehrávat a bylo to lepší a lepší.

Jak už bylo také zmíněno - tým navíc během celé sezony trápila častá zranění… Zažil jste někdy něco podobného?

Popravdě nezažil. Určitě jsem nikdy nezažil tolik závažných zranění a tolik dlouhodobých absencí. Věřím, že příští rok se tohle všem klukům vyhne a že se tohle prokletí zlomí.

V prosinci odešel do Havířova Jiří Karafiát. Ztráta v tu chvíli nejlepšího střelce a nejproduktivnějšího hráče týmu byla hodně citelná…

Odchod Jirky Karafiáta byl pro tým obrovská ztráta. Spolu s ním nám odešly nejen góly a kanadské body, ale také kvalita a zkušenosti. Na druhou stranu je potřeba otevřeně říct, že jsme s touto možností počítali od samotného začátku. Když jsem Jirku v létě přemlouval, aby do Baníku šel a aby nám pomohl, byla mezi námi jasná dohoda, že v případě, že se mu naskytne zajímavá nabídka, tak že mu nebudeme bránit. Chtěl bych Jirkovi poděkovat za to, že do toho s námi šel a že nám půl sezony pomohl.

Naopak – už na začátku listopadu se podařilo z Kopřivnice přivést výraznou posilu – Matěje Macha. Jeho příchod byl jedním z důležitých momentů sezony, souhlasíte?

Hráče podobného typu jsme hledali delší dobu. Potřebovali jsme někoho, kdo je konstruktivní, kdo umí tvořit hru a zároveň někoho, kdo nám sedne do kabiny. To všechno se nám v Matějovi povedlo najít. Myslím si, že okamžitě zapadl a vypadalo to, jako by byl součástí týmu odjakživa. Týmu jeho příchod určitě hodně pomohl, ať už herně, tak z pohledu produktivity.

Prošel si tým nějakou větší herní či výsledkovou krizí? Třeba v lednu, kdy jsme z osmi zápasů pět prohráli…?

Nějakými krizemi jsme si pochopitelně prošli, ale neřekl bych, že některá z nich byla nějak obrovská. Ta nevyrovnanost šla hodně na vrub toho, že jsme měli mladý tým. Po každém vítězství byla v kabině vidět radost, po každé porážce naopak zklamání a naštvání. Rozhodně to ale nebylo to tím, jak pár fanoušků na sociálních sítích psalo nebo někteří vykřikovali z tribun, že se někomu nechtělo. Všichni chtěli pro tým nechat na ledě všechno, ale zase se vracíme k tomu, že tým byl nový, a hlavně mladý a je potřeba, aby kluci nabrali zkušenosti.

Před koncem přestupového období tým posílil Denis Zaichyk. Tah se zahraniční útočnou posilou se nakonec vydařil podobně jako vloni s Fedorem Yarovinskym… V těžké situaci pomohl, že ano?

Když budu upřímný, tak po prvním tréninku se nám Denis nejevil úplně nejlíp, ale – a tady musím vzpomenout Toma Poláka, který od začátku říkal, že v něm něco a že by počkal a dal mu šanci. Ono to je hrozně těžké, poznat po jednom nebo dvou trénincích a bez zápasu, jestli se hráč do týmu hodí nebo ne. A my jsme neměli moc času na rozmýšlení, protože pokud jsme chtěli, aby nám Denis pomohl i v playoff, musel nastoupit už do nejbližšího zápasu.

První utkání pro něj určitě nebyla jednoduchá, ale zápas od zápasu se zlepšoval, v té třetí lajně si s klukama skvěle sedl a myslím si, že poslední zápasy základní části a pak i v playoff byla třetí pětka tahounem mužstva. Jeho největší síla je podle mě ve všestrannosti. Má dobré bruslení, je důrazný. Umí vystřelit i nahrát. Navíc si moc dobře umí vyhovět se spoluhráči.

Vydařil se i příchod, respektive návrat odchovance Pavla Matěje… Pavel věděl už před tím, než přišel, že bohužel nebude moci nastoupit v playoff?

Věděl. Byli jsme s Pavlem v kontaktu delší dobu. Bavili jsme se spolu už před Vánoci, ale v té době chtěl ještě zkusit zabojovat o víc prostoru ve Frýdku-Místku. Nakonec jsme se domluvili, ale než se to všechno podařilo „upéct“, tak už bylo bohužel pozdě a do toho, aby mohl hrát playoff mu chyběly dva zápasy. A je to škoda, že do playoff nemohl zasáhnout. Myslím si, že u nás pookřál, vrátil se domů, a hlavně dostal konečně dostatek prostoru na ledě. Pokud v Baníku zůstane, tak bude určitě hodně platným hráčem.

Ještě jsme nezmínili brankoviště, ve kterém byl oporou týmu Dominik Piták. Když má tým za zády golmana, na kterého se může spolehnout, tak se mu hraje určitě o hodně klidněji…

Rozhodně. Věděli jsme, že jdeme do sezon s mladým týmem, a proto jsme potřebovali mít brankáře, který tým dokáže v těžkých situacích podržet, a to se nám s Dominikem určitě povedlo. V sezoně nám hrozně moc pomohl, a hlavně v první půlce sezony byl neuvěřitelný.

Ondra Dolíška dostal v sezoně vlastně jen čtyřikrát šanci chytat od první minuty, s těžkou pozicí náhradníka se ale vypořádal výborně…

Kluci jsou kamarádi a s Ondrou jsme o jeho pozici mluvili. Nějaké zápasy Ondra v sezoně dostal, chtěli jsme mu jich dát víc, ale zase nemůžete říct Dominikovi, který nás nejednou podržel, že nemůže chytat. Ondra to měl určitě těžké, Dominik jej do branky moc nepouštěl, ale když už šel do zápasu, tak se s tím popral na jedničku a byl vzadu taky jistotou.

Když už jsme u konkrétních jmen… jak moc týmu chyběly dvě loňské opory – Petr Peš a Matěj Charvát? Byli jste v kontaktu? Existovala nějaká možnost, že by jeden nebo druhý do sezony zasáhl?

V kontaktu jsme samozřejmě byli. Matěje nepustilo to operované koleno, a i když jsme si my i on moc přáli, aby se v sezoně k týmu připojil, tak jsme po nějakém čase věděli, že to v letošní sezoně nevyjde. „Lámali“ jsme i Petra, ale nepodařilo se. Oba týmu moc chyběli. Petr svými zkušenostmi, přehledem na ledě, ale i v tom, že on je ten, kdo umí v kabině zvednout hlas a pomoct nám trenérům klukům v důležitých chvílích něco říct. Tohle on prostě umí, a nejen v tom nám hrozně moc chyběl.

Matěj měl vloni až do toho nešťastného zranění skvělou sezonu. Byl jedním z lídrů a jeho zarputilost, odhodlanost a vůdcovské schopnosti by týmu i letos hodně pomohly. Uvidíme, jak to s oběma bude příští sezonu.

Pojďme zase na chvilku k týmovým věcem. Jednu dobu jsme byli nejtrestanějším týmem východní skupiny. Časté vylučování Vás jako trenéra asi nemohlo nechávat klidným?

To mě tedy klidným opravdu nenechávalo! (směje se) Před každým zápasem jsme si opakovali to, že nesmíme být vylučovaní… pak přišla první třetina a my jsme po ní měli pět – šest vyloučených a hráli jsme polovinu času v oslabení. Ze začátku sezony jsme i z tohoto důvodu často prohráli první třetinu a pak nás stálo hodně sil s nepříznivým skóre ve zbytku utkání něco udělat.

Naštěstí hra v oslabení bylo něco, co tým celou sezonu opravdu zdobilo…

Oslabení nám letos opravdu šla. Měli jsme štěstí, že i přes ten velký počet zranění jsme měli některé dvojice i čtveřice, které hrály v oslabení pravidelně spolu. Na každý tým jsme se celou sezonu zvlášť připravovali, což se odrazilo i na tom, že jsme soupeřům moc gólů v jejich přesilovkách nedovolili. Naopak jsme v oslabení pár gólů i sami dali. Oslabení nám šla, i když jsme v nich měli občas i trochu štěstí, ale to tak je a patří to k tomu.

Naopak o přesilovky jsme se úplně opřít nemohli…

Tady nám prostě chyběl hráč typu Petra Peše, zkušený borec, který by dokázal v přesilovce podržet puk, dát tomu klid, vymyslet překvapivou přihrávku nebo střelu. Ne snad, že bychom neměli šikovné hráče, ale občas nám chybělo víc klidu na hokejkách. Důkazem budiž to, že když nastoupili Vojta Riedl nebo Tadeáš Talafa, tak i ty přesilovky vypadaly hned trochu jinak a víc nám to tam padalo. Vím, že se už asi opakuju, ale - je potřeba tomu dát čas, aby mladší hráči nabrali zkušenosti.

Na závěr nemůžu vynechat fanoušky. Celou sezonu chodili ve velkém počtu, ale to, co se dělo v závěru základní části, a především pak v playoff… Co byste řekl k fanouškům Baníku?

Fanoušci byli fantastičtí celou sezonu! Snad si nepamatuju zápas, kdy by přišlo míň než sedm set diváků. Každý zápas tady byli s námi, každý zápas nás podporovali a to, co se pak dělo v playoff… to byla prostě hokejová nádhera. Myslím si, že tohle můžou Baníku všichni soupeři jenom závidět. Škoda jen, že se nepodařilo přejít přes Jičín, protože jsem přesvědčen o tom, že s Vyškovem by byl stadion ještě plnější a atmosféra by byla ještě lepší!

Mrzí mě ale to, že několik málo fanoušků se to snaží té naprosté většině pokazit tím, že nadávají vlastním hráčům. Ti kluci to slyší a není jim to jedno. Několikrát jsem přišel o přestávce do kabiny a řešilo se, že na ně někdo křičel, že se mají sbalit jít do práce a podobné nesmysly. Podle mě to křičí lidi, kteří nikdy žádný sport nedělali, protože kdyby sportovali, tak si musí těch hráčů vážit, že od září do března lítají z práce na zimák, bojují za klub i za fanoušky.

Ale jak jsem řekl, atmosféra je na Baníku jedinečná a tribuny byly celou sezonu naším sedmým hráčem. A těch pár jedinců snad změní názor a začnou za týmem a za hráči stát jako opravdoví fanoušci.

další články
Mobilní aplikace Čistý sport
Info
12.4.2024

Nová aplikace ČISTÝ SPORT podporuje fair play. Spuštění mobilní aplikace ČISTÝ SPORT přináší sportovcům snadný nástroj p...
Zlato z domácího turnaje starších žáků putuje do Uherského Ostrohu, Baník bere stříbrné medaile
Turnaje
11.4.2024

V sobotu 6. dubna se na hodonínském zimním stadionu konal závěrečný jednodenní turnaj hokejové sezony 2023-24 pro hráče ...
Tečku za sezonou 2023-24 udělá jednodenní domácí turnaj starších žáků
Turnaje
5.4.2024

Na úplný závěr letošní sezony se na hodonínském zimním stadionu uskuteční jednodenní turnaj starších žáků určený pro hr...
Vítězství na druhém ročníku PEDRO CUPu obhájili hokejisté Třebíče
Turnaje
3.4.2024

Druhý ročník hodonínského PEDRO CUPU je za námi. Loňský titul obhálili hokejisté Horácké Slavie Třebíč, kteří získali o ...