Ve včerejším utkání mezi Baníkem a Havířovem spolu poprvé v životě nastoupili „bok po boku“ hodonínští odchovanci bratři Charvátové. Starší Matěj je pevnou součástí A-týmu, o sedm let mladší Kryštof dostal šanci nakouknout do druhé ligy z B-týmu, odkud si jej vytáhli trenéři Křivinka s Vyrůbalíkem, kteří v posledních dnech musí řešit nemoci a zranění svých hráčů. A jak si Matěj s Kryštofem zápas užili? To se dozvíte v následujícím nevšedním dvojrozhovoru.
Jaké to bylo, zahrát si společně s bráchou?
Matěj: Pár týdnu zpět jsem se bavil s Martinem Vyrůbalíkem, že bych si šel rád zahrát nějaký zápas za B-tým, abych si zahrál jednou s bráchou. Nakonec to osud napsal jinak a povedlo se nám to v A-týmu. Takže jsem rád, že se to povedlo a že jsme s bráchou nastoupili společně do zápasu.
Kryštof: Já jsem si to nesmírně užil. Brácha mě podpořil před každým střídáním a snažil se mi radit.
Co na bratrskou dvojici říkala kabina? Dobírali si Vás spoluhráči nějak?
Kryštof: Na popichování a na poznámky, že jsem úplně stejný jako brácha, už vlastně ani nevím, jak reagovat… (směje se). Naštěstí jsem si na to už za ta léta zvykl, takže to nebylo nic nového (směje se).
Matěj: Osobně to mám na talíři už pár let (směje se). Poslouchám stále a stále dokola, jak jsme oba stejní, ale já tomu nevěřím (směje se).
A jak to tedy je - jste si povahově podobní, nebo jste každý z jiného těsta?
Matěj: Čím je brácha starší, tím víc si myslím, že jsme si hodně podobní.
Kryštof: Brácha je o sedm let starší, takže je to těžké srovnávat. Ale nedivil bych se, kdybych se choval stejně jako on, když měl jedenadvacet (směje se).
Není vám líto, že jste si nemohli zahrát i spolu v jedné lajně?
Matěj: Párkrát jsme se na chvíli na ledě objevili ve střídání společně. Třeba to někdy vyjde a budeme spolu v lajně.
Kryštof: Vnitřně mě to trochu mrzí, ale věřím, že se toho v budoucnu dočkáme. Třeba až více hokejově dospěji a pořádně spolu něco odtrénujeme.
V čem je bráchova největší hokejová přednost?
Matěj: Věřím, že je stejný v tom, že nerad prohrává, a proto se snaží a bojuje. Umí si nechat poradit. To máme společné. Technici nikdy nebudeme, tak musíme pomoct černou prací a bojovností.
Kryštof: Bojovnost je myslím naše stejná a přední vlastnost.
A co považuješ za jeho největší slabinu?
Kryštof: Umění dávat góly, ale to bude nejspíš v rodině (směje se).
Matěj: Technika hole a šikovnost. Je stejně dřevěný jak já (směje se).
Jak včerejší zápas prožívali vaši rodiče?
Matěj: Na to odpoví brácha (směje se).
Kryštof: Máma měla radost, že nás viděla na ledě spolu.
