Zdeňku, začněme od konce. Ty jako kapitán jsi dovedl svůj tým k zisku poháru. Jaké z toho máš po zhruba měsíci pocity?

S odstupem času je to lepší. Lidi to vnímají a dá i bavit o tom, co bylo nebo co bude. Těsně po skončení sezony to bylo všechno takové hektické. Sem tam vidím v autech malé dresy nebo vlaječky SHKM, což vždy potěší, protože už to nejsou jen ty „druhé hodonínské barvy“.

Jaké byly oslavy?

Oslavy bych prohlásil za vydařené. Sice to poslední finále vyšlo na neděli a když jsme se vrátili do Hodonína, tak jediný podnik, co byl otevřený, byl nějaký nonstop bar (směje se). Celá jízda z VelMezu ale byla parádní. Jako první zastávka doma v Hodoníně byla na náměstí a šli jsme ukázat pohár Honzovi Hochmanovi, který si to bezesporu zaslouží. Poté jsme se vrátili na stadion, dali jsme si věci do šatny, ve které nás čekalo nějaké občerstvení, a šli jsme lehce slavit na ledovou plochu, kde jsme si zazpívali a ti morálně zdatní šli do již zmíněného nonstop podniku (směje se).

Jak vysoko uplynulou sezonu ve své kariéře řadíš?

Vzhledem k zisku poháru ji nemůžu zařadit nikam jinam než na úplný vrchol mojí kariéry. Od dorostu, přes juniory až do můžu to byla moje nejlepší sezóna, jakou jsem zažil.

Jak speciální pro tebe byla semifinálová série s Uherským Ostrohem? V posledních letech jsi oblékal právě jejich dres...

Odehrál jsem tam poslední dva roky. Skoro všechny kluky jsem tam znal. Před začátkem série jsem měl různé myšlenky. Že to bude vyhecovaná, že nikdo si nenechá nic líbit. Musím to ale zpětně zhodnotit jako dobrou sérii. Začínali jsme sice na jejich ledě, kde se hraje velmi špatně, ale dokázali jsme urvat první dva zápasy v náš prospěch. Škoda toho třetího semifinále u nás, že jsme nemohli oslavit postup do finále na domácím ledě, ale nakonec si myslím, že i tak ty oslavy v Ostrohu stály za to. Přijelo za námi mnoho fanoušků, kteří si to společně s námi užili.

A finále? Pro Hodonín to byl takový menší svátek hokeje...

Byl. Přišlo hodně fanoušků. Velké Meziříčí není žádný otloukánek, ale kvalitní tým. Díky tomu se hrál kvalitní hokej hodný finále playoff.

V KLM jsi odehrál poslední tři sezony. Jakou úroveň měl letošní ročník v porovnání s předchozími lety?

Rok od roku to jde strašně nahoru. Spousta mladých kluků jde hrát do krajské ligy, protože nikde jinde jim to bohužel nevyšlo a to potom přidá celé soutěži na kvalitě. Je to rychlejší, taktičtější. Horní polovina tabulky se v některých případech možná může rovnat s druhou ligou. Týmy na spodku tabulky jsou sice slabší, ale dokáží potrápit lepší týmy a, že by byly jen do počtu se říct nedá.

Ty jsi byl před sezonou zvolen kapitánem. Jak se vlastně kapitán volí? Hráči hlasují nebo to je na rozhodnutí trenéra?

Já bych řekl, že na mě to zbylo (směje se). Rozhodovalo se mezi mnou a Pešákem. Jenomže Pešák nikdy kapitánem být nechtěl tak jsem to céčko dostal já. Trenér mi potom ještě řekl, že tu soutěž již trochu znám, znám některé rozhodčí a bude nejlepší, když kapitánem budu já.

Pasovala ti role kapitána a vůdce týmu? Jak těžké to je?

Tady o vůdce vůbec nešlo. Všichni kluci v kabině hokej hrát umí a každý věděl co má dělat. Šlo spíše jen o komunikaci s rozhodčími.

V nedávno skončené sezoně sis držel skvělý průměr téměř gólu a více než dvou kanadských bodů na zápas. Celkem jsi nasbíral 63 bodů. I z toho jde poznat, že návrat „domů“ sis užíval náramně…

Užíval jsem si to moc. Bavilo mě to i v Ostrohu, ale doma je doma. Navíc se nám postupem sezony začalo i parádně dařit. V kabině byli kluci, které znám spoustu let, všechno nám vycházelo a nebylo asi nic, na co bychom si mohli stěžovat. Za ty roky v kraji jsem i trochu věděl, jak tu soutěž hrát, kde se pohybovat, jak se chovat na ledě a o to víc mě to bavilo.

Mimochodem… víš, kolik bodů jsi zaznamenal ve dvou zápasech v Uherským Hradištěm?

To vůbec netuším.

Celkem to bylo 11 bodů (2+9). Dařilo se ti na tohoto soupeře vždy, nebo je to spíš shoda náhod?

Jedenáct bodů ze dvou zápasů? Dobré (směje se). Hodně tomu asi pomohl hned ten první zápas, když jsme tam vysoko vyhráli. Vzpomínám si, že když jsem přišel do Ostrohu, tak jsme s nimi hráli přátelské utkání a oni to mají jako obrovské derby. Ale že by se mi proti nim letos tak dařilo, to bych vůbec nečekal a je to spíše náhoda.

Tvou největší fanynkou je určitě dcera Adélka. Jak moc je pro tebe důležitá podpora rodiny?

Tento rok v lednu slavila Adélka tři roky a už si hokej i užívala. Trošku už ví, o čem ten hokej je. Na narozeniny chtěla udělat dres, tak jsme jí ho samozřejmě dali a nevynechala ani jeden domácí zápas.

V minulosti ses hodně věnoval také inline hokeji. Lákají tě ještě kolečkové brusle?

Pořád bych si zahrál, ale už to není takové, jako to bylo před zhruba pěti lety v Itálii. Pár přátel, se kterými jsem hrával inline hokej v Itálii, mi psalo, jestli bych se tam s nimi nejel na hokej někdy podívat.

Co říkáš na fanouškovskou základnu, která se během sezony za tak krátkou dobu kolem klubu vytvořila?

Já jsem už na samotném začátku věděl, že jsme schopni hrát kvalitní hokej, který by mohl fanoušky přilákat na stadion. Když jsem poprvé vešel do kabiny a byli tam kluci jako Kuba Sajdl, Michal Kuba, Petr Peš, David Polesný a další, tak jsem si říkal, že přece nemůžeme být jen do počtu. Všechno si sedlo, většina zápasů se vyhrála a k tomu se samozřejmě přidali i parádní fanoušci.

Osobně se mi líbil progres mladých hráčů, z nichž většina neměla s mužským hokejem žádné zkušenosti, ale třeba v playoff proti VelMezu to nebylo vůbec znát...

Já musím zmínit třeba Davida Polesného, pořád je to jeden z mladších kluků, který tu soutěž taky znal, a podle mě patřil mezi nejlepší obránce. Potom se přidal ještě Dominik Směřička, který byl taky o úroveň výš, než ostatní a právě těmi skvělými výkony strhli ostatní kluky jako Míšu Crlíka, Ondru Veselského a další. Ondra Veselský hrál v playoff parádní hokej a byl jeden z klíčových obránců.

Hodně nám svými góly pomohl David Janás, který je rozený střelec, a spadlo mu tam skoro vše na co sáhl. Nesmím samozřejmě zapomenout na Toma Poláka, který když přišel, tak obrovsky zvedl třetí útok a myslím si, že to bylo důležité období celé sezony. Nevím, jestli bysme byli schopni utáhnout zbytek základní části a playoff na dvě lajny. Takto jsme měli tři vyrovnané, silné útoky a nestálo nás to tolik sil.

Bavili jste se již se spoluhráči a s vedením jak by mohla vypadat příští sezona? Proběhla nějaká schůzka?

Zatím neproběhlo nic. Máme mít nějaké sezení, začátek letní přípravy. Byl bych strašně rád, kdybychom se sešli ve stejném složení jako v mistrovské sezoně.

Budeš oblékat dres SHKM i v příští sezoně?

Rád bych.

Děkuji za rozhovor.

Inventura

• Inventura #1 - Jan Prčík: Touha něčeho dosáhnout byla v mužstvu obrovská

• Inventura #2 - Martin Vyrůbalík: Lepší zakončení první sezony jsme si ani nemohli přát

• Inventura #3 - Karel Lidák: Stále bojujeme se stejnými věcmi, zejména s financováním

• Inventura #4 - David Polesný: Když jsem viděl, jak si kluci balí věci, věděl jsem, že o to nechci přijít

• Inventura #5 - Petr Peš: Fanoušci pro nás byli hnacím motorem

• Inventura #6 - Zdenko Kotvan: V žádném případě nelituju, že jsem se vrátil!

• Inventura #7 - Jakub Sajdl: Jsem strašně rád, že jsem toho mohl být součástí

• Inventura #8 - Andreas Jajcay: Měli jsme výbornou partu, které to klapalo i mimo led