Obránce Rosic Tomáš Galatík (na obrázku v zeleném dresu s číslem 6) se vrátil takzvaně na místo činu. Pětatřicetiletý zadák zná hodonínský stadion jako své boty. Aby také ne, své první krůčky dělal odchovanec Drtičů právě na ledové ploše starého hodonínského zimáku. „V Hodoníně jsem hrál naposledy před dvěma roky,“ říká nejzkušenější hráč HC Štika Rosice.
Tome, vysoká porážka se asi hodnotí hodně těžko. Kde vidíš hlavní příčiny vašeho nezdaru?
Hodnotí se docela dobře, protože s veškerou pokorou a úctou k soupeři musím přiznat, že Hodonín předvedl svou sílu a kvalitu. Vyvážené lajny, rychlý kombinační hokej. A příčiny nezdaru? Především naše herní nasazení a velký počet vyloučení. Bohužel, tým SHKM byl nad naše síly.
Pro některé ze spoluhráčů šlo o třetí zápas v šesti dnech. Bylo na nich vidět, že jim dochází síly?
Ano, jak říkáš. Pro kluky, kteří hrají i za Cavaliers (Univerzitní hokejový tým z Brna, pozn. red.) to mohlo být náročnější, nicméně jsou to mladí kluci, mají dostatek fyzičky. Rozhodně bych neřekl, že by tohle byla příčina naší prohry, tu vidím jinde.
Jsi hodonínským odchovancem. Vzpomeneš si, po jak dlouhé době sis zahrál na domácím ledě?
V Hodoníně jsem hrál naposledy před dvěma roky, kdy tuším Hodonín zrušil juniorku a místo toho se přihlásil do krajské ligy. Před tím to bylo nejspíše někdy v roce 2006.
Jak ses vlastně dostal do týmu Rosic?
Vzhledem k tomu, že bydlím v Brně, hledal jsem něco, kde bych se mohl v týdnu „sklouznout“ a naskytla se příležitost si zatrénovat v týmu Štik, postupem času jsem odehrál i pár zápasů a stal se součástí týmu.
Nastoupil jsi mimo jiné i proti bývalým spoluhráčům Petru Pešovi a Zdeňku Kučerovi. Prohodili jste spolu během zápasu něco?
Jasně. Byla klasická hecovačka. Pešák (Petr Peš, pozn. red) mi slíbil, že pokud mu nahraju, koupí mi pivo (směje se).
Na zápas přišlo více než pět stovek fanoušků, jak se ti před takovou kulisou hrálo?
Je to úžasné vidět, jak báječní fanoušci v Hodoníně i jeho okolí jsou. Přeji jim, aby jim elán i zdraví vydrželo, a aby na hokej chodili i nadále a v čím dál větším počtu.
Děkuji za rozhovor.