SHKM Baník Hodonín
Pavel Matěj: Hráli jsme jako jeden tým a díky tomu máme zlato
Pavel Matěj: Hráli jsme jako jeden tým a díky tomu máme zlato
Rozhovor
18.2.2019

V sobotu odpoledne se z bosenského Sarajeva vrátila výprava sportovců, kteří reprezentovali Českou republiku na Evropském olympijském festivalu mládeže. Na palubě vojenského speciálu byl také útočník Třince a hodonínský odchovanec Pavel Matěj, jeden z hrdinů finálového souboje hokejového turnaje s Běloruskem. „Dobře jsem si vybral, kdy mám ten první gól v repre dát,“ zářil spokojeností šestnáctiletý forvard, který nám ochotně poskytl exkluzivní rozhovor.

autor:
Jan Hochman, foto: EYOF 2019, Jan Malý
Sdílejte článek
 

Pavle, s jakým očekáváním jsi na EYOF 2019 odjížděl?

Nevěděl jsem, co od toho mám čekat. Na žádném takovém turnaji jsem ještě nebyl, takže jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu. Nečekal jsem, že to bude tak velké.

Jakou doprovázela akci atmosféra? Byl v Sarajevu cítit onen pověstný „olympijský duch“?

Ta atmosféra tam byla úžasná. Už od zahájení. I ty samotné zápasy byly hrozně krásné. Jde hodně poznat, že tam byla olympiáda v roce 1984, je to tam napsáno skoro na každém rohu.

Formát turnaje byl jasně daný. Už v prvním zápase vás čekal těžký soupeř, obhájce posledních dvou zlatých medailí z předešlých EYOF. Jak těžký to byl zápas a co nakonec vedlo k tomu, že jste Rusko dokázali udolat?

Věděli jsme, že máme hned první zápas Rusko a že se na ten zápas musíme pořádně připravit. Náš ročník je až do toho zápasu neporazil, takže jsme věděli, že to bude hodně těžký zápas. Ale hráli jsme jako tým, blokovali jsme střely a prostě jsme chtěli víc než soupeř a to nás dovedlo do vítězného konce.

O dva dny později jste se utkali se Švýcary a tentokrát jste šli do duelu jako favorité. Měli jste v hlavách, že vám stačí na postup do finále jakékoliv vítězství?

Věděli jsme, že nám stačí jakákoliv výhra, ale nechtěli jsme je v žádném případě podcenit. Víme, že Švýcaři jsou šikovný a dravý soupeř, takže jsme nenechali nic v náhodě a snažili se hrát náš hokej. Myslím si, že jsme byli celý zápas lepší a došli jsme si pro to finále.

Po dvou výhrách jste se tedy probojovali do finále, kde na vás čekali možná trochu překvapivě Bělorusové. Soupeř se v první třetině ujal vedení, které nakonec držel až do 42. minuty. Věřili jste v sílu mužstva a v to, že finále dokážete otočit? Jak těžkým soupeřem Bělorusové byli? Nečekali jste, že ve finále potkáte spíš Finsko?

S Běloruskem jsme ještě nehráli, takže jsme vůbec nevěděli, co od nich čekat. Před zápasem jsme se podívali na video a řekli si aspoň trochu, jak bychom na ně mohli hrát. První třetina byla z naší strany hrozná. Přehrávali nás ve všem. Museli jsme si něco říct v kabině, protože to tak dál nešlo a my jsme chtěli to zlato vybojovat. To nás nakoplo a druhá třetina už byla lepší. Před třetí třetinou jsme se ještě víc povzbudili a šli jsme do toho. Tu třetinu jsme byli jasně lepší než soupeř. Máme v týmu hrozně velkou sílu. Věřili jsme až do poslední minuty, že to půjde za námi, ale to jen díky výbornému gólmanovi, který nás fakt podržel, když jsme nehráli tak, jak jsme měli. A ano, počítali jsme spíš s Finskem, ale před zápasem se Švýcarskem jsme zjistili, že ve finále bude Bělorusko. Na druhou stranu, po finále jsme zjistili, že to bylo asi jedno, protože Bělorusové hráli fakt výborně a mohli jsme být rádi, že jsme dostali jen jeden gól.

Čtyři minuty před koncem utkání jsi vstřelil nakonec vítěznou branku, která byla navíc tvou vůbec první reprezentační trefou. Jak se gólová akce udála a vybavíš si pocity těsně po vstřelení gólu?

Šli jsme do rotace, já šel od mantinelu a náš obránce z modré k mantinelu. Nalákal na sebe obránce a já sem se uvolnil mezi kruhy. On mi to výborně hodil bekhendem a já jsem najednou stál sám před golmanem. Viděl jsem, že má místo pod rukou, tak jsem mu to tam zkusil hodit a byl z toho gól. A pocity byly neskutečné. Nedá se to popsat. Dobře jsem si vybral, kdy mám ten první gól v repre dát (směje se).

Soupeř se ale nevzdal a o chvíli později mohl vyrovnat z nařízeného trestného střílení. Jaká byla v tu chvíli na střídačce atmosféra?

Chytli jsme se za ramena. Věděli jsme, že Bedna (Jan Bednář, pozn. red.) to chytne. Tak se také stalo a my se začali hrozně radovat. Říkali jsme si, že už to musíme udržet.

Finálový zápas jste nakonec vyhráli 3:1 a mohly propuknout oslavy. Už ti došlo, jakého úspěchu jste dosáhli?

Došlo mi to, ale tady v tom musím být skromný. Nemůžu se uspokojit tím, že jsme vyhráli mládežnickou olympiádu a musím pracovat dál. Ale je to opravdu neskutečný pocit vyhrát tak suprový turnaj.

Jak probíhaly následné oslavy?

V kabině jsme si ještě jednou zazpívali hymnu. A prostě byla výborná nálada, tak se slavilo. Řvali jsme, dokud jsme měli hlasivky. Autobus s námi skoro nedojel. Bylo to velké. Takový turnaj se nevyhrává každý den.

Určitě jsi obdržel nejednu gratulaci. Kolikrát už musel od čtvrtečního večera nabíjet telefon?

Ve čtvrtek jsem ten mobil úplně vypnul. Jediný, komu jsem psal, asi o půl jedné v noci, bylo mamce, ať mi zavolá. Až potom na hotelu jsem na nějaké zprávy kouknul, rychle jsem odepsal a šel jsem spát, protože už v 08:00 ráno jsme měli odjezd a jeli jsme si sbalit věci.

Domů jste přiletěli armádním speciálem a přijetí na letišti bylo určitě dalším příjemným zážitkem…

Taťka s mamkou tak chtěli přijet, ale jelikož jsme letěli tím speciálem, tak jsme přistáli na vojenském letišti a tam nikdo nesmí. Tak to přivítání proběhlo až ve Slaném, kde jsme měli ukončení akce.

Kdybys měl popsat hlavní příčiny úspěchu, co by to bylo?

Náš úspěch byl to, že jsme hráli jako jeden tým a díky tomu máme to zlato.

Turnaj byl hodně hektický. Jak moc náročné bylo odehrát tři zápasy ve čtyřech dnech?

Bylo to hodně náročné, ale na takové věci jsme už zvyklí. Máme takový režim hodně krát za sezónu, a jestli se tím chceme živit, musíme tohle zvládat.

Jak bys popsal halu, ve které se hokejový turnaj odehrával?

Tak ta hala už tam stojí pěkně dlouho. Za války byla totálně zničena a poté byla opravena, ale jde prostě poznat, už že něco pamatuje. Na zázemí si ale nemůžu stěžovat. Šatny byly velké, žádný nějaký velký problém tam nebyl. Jenom teda někdy netekla teplá voda (směje se). Kvalita ledu byla výborná. Měli jsme před turnajem kemp ve Slaném a tam ty puky nejezdily vůbec. Takže jsme byli rádi, že se hraje na kvalitním ledu.

Na zápasy hokejového turnaje chodilo celkem dost diváků - s Ruskem 1260, se Švýcarskem 2100 a na finále s Běloruskem dokonce 3400 diváků. Jaká byla na zápasech atmosféra?

Atmosféra byla fakt výborná. Nečekal jsem, že tam bude tolik lidí. Ale už na zahájení mohlo být nějakých dvacet tisíc. Ten olympijský stadion byl úplně plný. Byli jsme hrozně rádi, že tam bylo tolik lidi. Atmosféra na zápasech se nedá popsat. Bylo tam hodně Čechů, většinou to byli sportovci, trenéři, prostě členové naší výpravy. Všichni nám neskutečně pomohli k tomu vítězství. Hnali nás dopředu a za to jim hrozně moc děkujeme.

Byl ses podívat na některých jiných sportech?

Byli jsme se podívat jenom v pátek na biatlon, jinak jsme na to neměli vůbec čas, což nás trochu mrzí, protože nám fandili všichni na každém zápase.

Měl jsi čas projít město a navštívit třeba nějaká zajímavá místa nebo památky?

Na tohle taky vůbec čas nebyl. Navíc jsme měli zákaz vycházet mimo vyznačená místa, protože by tam mohly být miny. Ale asi jsem vlastně i rád, že jsme nikde ve městě nebyli, protože to, co jsme viděli, když jsme jezdívali na halu, nebylo nic pěkného. Muselo to tam být za války opravdu hrozné. Jde to na tom městu poznat dodnes. Věřím, že jsou tam i pěkná místa, ale to, co jsme viděli, nebylo nejhezčí.

A co bosenská gastronomie? Ochutnal jsi nějakou místní specialitu?

Žádnou specialitu jsem neochutnal. Jedli jsme jenom na hotelu a tam bylo každý den bylo stejné jídlo. Jedli jsme vlastně to stejné, co jíme doma v Česku.

Jak hodnotíš celkovou úroveň akce EYOF? Je něco, co tě v Bosně vyloženě překvapilo?

Ta akce byla fakt na vysoké úrovni. Všechno bylo zařízené suprově. Starali se tam o nás fakt výborně. Nevěděl jsem, co od Bosny čekat, takže jsem neměl žádná očekávání. Byla to opravdu výborná akce a šlo vidět, že s olympiádou mají zkušenosti. Akorát mě opravdu zarazilo to město. Už bych se tam asi znovu podívat nechtěl.

V létě se Hlinka - Gretzky Cup stěhuje zpět do Česka. Jak velkou motivací je účast na tomto prestižním turnaji?

Je to velká motivace. Určitě bych si tam chtěl zahrát. Byl jsem se tam hodně krát podívat, jelikož to mám do Břeclavi kousek. Zahrát si na tomto turnaji je takový můj nejbližší cíl.

Co tě čeká v nejbližších týdnech a měsících?

Tak v nejbližších týdnech mám klubové povinnosti v Třinci. A blíží se boje o playoff, na které se musíme připravit. V dubnu máme zase „turnaj pěti“ ve Švýcarsku, tam bych se chtěl určitě také podívat. Ale teď se musím věnovat hlavně klubu.

Sleduješ na dálku, jak se daří týmům tvého mateřského oddílu?

Určitě ano a ne jenom na dálku. Vždycky, když jsem doma (v Rohatci, pozn. red.) a některý z týmů SHKM hraje doma, tak se jedu rád podívat.

Děkuji za rozhovor a ještě jednou gratuluji k obrovskému úspěchu.
















další články
Kaufland cup Puky pomáhají: Hodonínští třeťáci si vezou z Brna konečné šesté místo a spoustu krásných vzpomínek
Turnaje
27.3.2024

Loni na podzim probíhala na všech prodejnách obchodního řetězce Kaufland po celé republice velká hokejové soutěž Puky po...
Aleš Bachánek: Když se na sezonu podívám jako na celek, tak podle mě byla úspěšná. Atmosféra na Baníku je jedinečná!
A-Tým
26.3.2024

Na pondělním posledním tréninku A-týmu Baníku jsme si k diktafonu pozvali hned tři respondenty. Tím prvním byl hlavní ko...
Zažijte finálový víkend! Vstupenky na světový šampionát jsou stále k dispozici
Info
22.3.2024

Do startu nejočekávanější hokejové události roku zbývají pouhé dva měsíce! Mistrovství světa IIHF v ledním hokeji se do ...