Lední hokej u nás má velmi silnou tradici, kterou začali psát již první nadšenci těsně před rozpadem Rakouska-Uherska v roce 1911, když se pod vedením kapitána Josefa Šroubka účastnili druhého hokejového mistrovství Evropy v Berlíně, které hokejisté z Čech vyhráli (Šroubek se mimo hokeje věnoval také fotbalu a na ledě dal historicky první český gól v mezinárodních utkáních).

Na hokejové pionýry meziválečného období, kteří hájili Československou republiku na několika MS a olympijských hrách, navázala silná poválečná generace vedená dvojicí Zábrodský, Modrý, kterou rozbil komunistický režim ve vykonstruovaném procesu v roce 1950. Hokej se s politickými dějinami prolínal i později a my si dnes v krátkosti přiblížíme jedno z těchto protnutí.

Píše se 21. březen 1969 a na ledovou plochu hokejového stadionu Johanneshovs Isstadion ve švédském Stockholmu proti sobě naskakují týmy Československa a Sovětského svazu. Tým s kapitánem Jozefem Golonka, bratskou dvojicí Jaroslavem a Jiřím Holíkovými, hodonínským rodákem Václave Nedomanským, Františkem Pospíšilem a řadou dalších velkých jmen československého ledního hokeje nastupuje do tohoto zápasu nejen s chutí vyhrát, ale ve zjitřené atmosféře poznamenané okupací Československa v srpnu 1968 jde o něco více než pouze o hokej.

V hlavách řady lidí i samotných hráčů se vítězství na ledové ploše jevilo jako vyjádření symbolického vzdoru proti půl roku staré okupaci. Připomeňme jen, že původně se mistrovství světa v roce 1969 mělo konat právě v Praze, ale kvůli obavám o bezpečnost šampionátu bylo přesunuto právě do Švédska.

Ve vypjatém zápase naše vítězství skutečně přišlo. Po brankách Suchého a Černého ve druhé a třetí třetině se mohli Čechoslováci radovat z výsledku 2:0, který byl doma mohutně oslavován.

Další senzace navíc přišla o týden později, kdy ve druhém střetnutí Sborné s Čechoslováky díky brankám obou bratří Holíků, Václava Nedomanského a Josefa Horešovského vyhrálo Československo 4:3 (na řadu dlouhých let to bylo jedno z mála vítězství ČSR nad SSSR).

Známým gestem vystihujícím význam, který přerůstal pouhý hokej, bylo přelepení rudé hvězdy na československých dresech černou páskou, kvůli čemuž měli také někteří hráči v dalších letech řadu problémů. Doma vyvolala obě vítězství bouřlivé oslavy, které na několika místech přerostly v demonstrace proti sovětské okupaci.

Československo se navíc díky druhé výhře nad SSSR posunulo do průběžného čela tabulky v boji o titul mistrů světa. V posledním zápase stačilo proti domácím Švédům uhrát remízu a Československo by na titul dosáhlo. Po prohře 0:1 však Čechoslováci spadli na celkové třetí místo za SSSR a Švédsko (turnaj v roce 1969 patřil k vůbec nejtěsnějším turnajům v historii).

Čechoslováci se tak domů vraceli „pouze“ s bronzovými medailemi. V očích veřejnosti ovšem celkový výsledek nehrál tu nejdůležitější roli. Tou bylo dvojité vítězství nad Sovětským svazem, které se stalo symbolem odporu a nesouhlasem s okupací.

Vypjaté souboje československé reprezentace a Sborné probíhaly i nadále v 70. letech, kdy se Československo stalo jedinou zemí, které se podařilo sebrat SSSR alespoň některé tituly mistrů světa. Stalo se tak v letech 1972, 1976 a 1977. Přesto zápasy v roce 1969 zůstávají výjimečnými. Můžeme totiž říct, že v březnových dnech půl roku po okupaci ČSR politika promlouvala do hokeje a hokej promlouval do politiky.

• Padesát let starému utkání se věnuje obsáhlý článek na webu České televize - Hokejová vítězství nad nenáviděnou sbornou v roce 1969 bral národ jako pomstu za okupaci.

• Kompletní výsledky celého šampionátu najdete například na otevřené encyklopedii Wikipedia - Mistrovství světa v ledním hokeji 1969.

• Komentovaný záznam prvního zápasu ČSSR - SSSR na MS ´69 (2:0) nabízí projekt České televize - Archiv Z: ČSSR - SSSR.

• Stejný zápas s komentářem Jozefa Golonlky odvysílala Slovenská televize - Záznam Slovenské televize.

• Oběma utkáním se věnuje také tento díl pořadu Slavné dny serveru Stream.cz - Den, kdy hokej psal dějiny (28. březen 1969).

Sestava Československa ve Stockholmu 1969

Brankáři: Vladimír Dzurilla, Miroslav Lacký.

Obránci: Jan Suchý, Josef Horešovský, Oldřich Machač, František Pospíšil, Vladimír Bednář.

Útočníci: František Ševčík, Jozef Golonka, Jaroslav Jiřík, Jan Hrbatý, Jaroslav Holík, Jiří Holík, Richard Farda, Václav Nedomanský, Josef Černý, Jan Klapáč, Jan Havel, Josef Augusta.

Trenéři: Vladimír Kostka, Jaroslav Pitner.