Má za sebou vítěznou premiéru v zeleno-černém dresu. Obránce Martin Dufek sice gól Brumovu nedal, i když šance na to určitě měl. Devětadvacetiletý zadák byl nakonec hlavně spokojen se třemi týmovými body a jednou asistencí. „Jsem rád, že se nám podařilo v posledním domácím zápase před našimi fanoušky vyhrát,“ říká v prvním pozápasovém rozhovoru v novém působišti.
Martine, máš za sebou premiéru v dresu SHKM. Jak bys zápas zhodnotil?
Na premiéru jsem se těšil, protože jsem přišel do staronového prostředí, kde se mi vždycky hrálo dobře. Byl jsem zvědavý na diváckou kulisu, která byla opět parádní, za což patřím fanouškům velké poděkování. Zápas jsme měli celé tři třetiny pod kontrolou, od prvních minut. První třetina byla z naší strany parádní, plnili jsme přesně pokyny a hráli co jsme potřebovali. Druhá třetina byla z naší strany spíš udržovací a ve třetí třetině jsme zapnuli opět vyšší rychlost. Ale upřímně jsem byl překvapen z toho, jak se za poslední roky herně zvedl soupeř.
První střídání Ti možná i z přehnaného soustředění moc nevyšlo. Po nepřesné rozehrávce jsi následně i takzvaně „zakopl o čáru“. S každým dalším střídáním mi ale přišlo, že se na ledě cítíš líp a líp…
To máš pravdu. Byl jsem až moc soustředěný, trošku asi sehrál roli i fakt, že jsem bohužel kvůli vynucené pauze čtrnáct dní nehrál, takže lehkost ze začátku v prvních minutách nebyla taková, na jakou jsem zvyklý. Postupem času jsem se víc uklidnil a podařilo se mi v zápase zachytit tempo a dostat se více do hry i do šancí. Jsem rád, že se nám podařilo v posledním domácím zápase před našimi fanoušky vyhrát.
Ve druhé třetině jsi měl velkou gólovou šanci, nakonec jsi ještě hledal lépe postaveného spoluhráče. Nahrávka překvapila nejenom obranu Brumova, ale také Ľuba Vaškoviče, kterému se parádní pas nepodařilo dopravit do poloodkryté branky. Neříkáš si zpětně, že jsi mohl spíš zkusit vystřelit?
Sjížděl jsem z modré čáry na přihrávku před bránu. Viděl jsem, že se hra otevřela a tím se naskytla šance pro vstřelení gólu. Vzhledem k tomu, že brankář první úmysl přečetl, tak jsem místo střely volil přihrávku. U druhé tyčky jsem viděl volného Ľuba, který měl výhodnější pozici ke skórování do prázdné brány. Přihrávka ale těsně minula jeho hokejku, jinak by to skončilo gólem. Příště vystřelím (směje se).
V obranné dvojici jsi nastoupil po boku Róberta Mikésky. Oba dva jste hodně ofenzivně ladění obránci. Jak se Ti s novým parťákem hrálo a kdo z vás dvou by se měl víc starat o bránění?
S Robem jsme pokecali a viděli jsme se teprve před zápasem, protože v týdnu jsme se na tréninku nepotkali. Řekli jsme si pár věcí k organizaci hry a úkolům, které budeme plnit. Tak, abychom si vyhověli. Myslím, že s novým parťákem jsme měli dobrou premiéru. Oba dva jsme ofenzivní, rádi pomůžeme dopředu. Kdo bude více bránit? Máme přece gólmana (směje se)! Bude to samozřejmě o domluvě a taky záleží na herní situaci a soupeři. Určitě se nestane, že bychom oba úplně propadli.
Jak se zrodil Tvůj přestup z Boskovic? Ozval ses sám, nebo Tě jako první kontaktovali zástupci Baníku?
Můj přestup byl ve hře delší čas, s trenérem Michalem Kubou jsme byli dlouho v pravidelném kontaktu. První oťukávání bylo už před nějakým časem, ale to ještě nebylo nic vážného. Zlom přišel před zhruba dvěma týdny, kdy jsem zvedl mobil a zavolal trenérovi. Potom už se věci daly rychle do pohybu. Jsem rád, že zájem projevilo i vedení a že jsem tady.
Sám bych o tom nezačal, ale podle trenéra Tomáše Karného je pro něj Tvůj odchod do Hodonína, cituji: „velké osobní zklamání“. Proč jsi se rozhodl po více než šesti letech odejít z Boskovic?
To bych nechtěl komentovat... Faktorů pro odchod ale bylo více. Jeden z nich byl ten, že jsem chtěl nový impuls, který u sebe cítím, že se povedl. Další byl, že jsem chtěl být v týmu, který má vyšší ambice a dlouhodobou koncepci a nedělá hokej ze dne na den. A v neposlední řadě byly důležité důvody toho, proč jsem si vybral právě Baník, kabina a lidé v organizaci SHKM.
Po zápase Tě čekala i děkovačka. Vypadalo to, že jsi ji měl nakoukanou, protože sis při ní počínal velmi suverénně…
Tak nějaké děkovačky jsem zde zažil a jsem rád, že opět jsem si jí mohl zopakovat. A že mi to šlo? To nevím... koukal jsem na kluky a snažil jsem se držet rytmus (směje se).
Proti SHKM jsi letos nastoupil dvakrát ještě v dresu Boskovic, na tým Baníku tak máš i cenný pohled protihráče. V čem je podle Tebe největší síla mužstva?
V soudržnosti a komplexnosti v týmu. Je tady chuť vyhrávat, což je nejpodstatnější. Kluci jsou i výborně připraveni po kondiční a technické stránce, což bude hrát velkou roli v důležitých zápasech ke konci sezóny.
Děkuji za rozhovor.
