Kubo, první přátelské utkání před domácím publikem, jaké bylo?

Výsledkově super, všichni jsme rádi za výhru. Víc překvapení jsme byli z toho, že došla spousta lidí. První třetina byla z naší strany velmi dobrá, dokázali jsme soupeře zatlačit. Chtěli jsme na soupeře nastoupit, což se nám povedlo a měli jsme několik šancí. V té druhé ale přišel velký výpadek. Za to si můžeme sami, měli jsme příliš mnoho vyloučených. Ke konci zápasu se to v nás probralo a dokázali jsme herní projev zlepšit, nakonec to dobře dopadlo.

Utkání bylo plné neuznaných branek, jednu z nich jsi vstřelil i ty. Jak k tomu došlo?

Směřa (Dominik Směřička, pozn. red.) střílel od modré čáry, podařilo se mi ten puk tečovat, ale moje hokejka zůstala příliš vysoko. Takže za mě právem neuznaný gól.

Přesilovky vypadaly místy kombinačně velmi dobře, branka v nich ale nepadla. Během zápasu jsi navíc hodně rotoval sestavou, trenér tě zkoušel v různých lajnách. Bylo těžké se přizpůsobit?

Začínal jsem s Alešem Dufkem a Vojtou Krejčiříkem, pak jsem přešel k Pešákovi (Petr Peš, pozn. red.) s Erikem Hložánkem. Přesilovky jako takové jsme ještě vůbec netrénovali, ale na ně teprve přijde čas, zatím se zaměřujeme spíš na fyzickou kondici. Na začátku sezóny je vždycky těžké se sehrát, ale na to se budeme muset zaměřit, protože v sezóně budou tyto situace rozhodující.

Ve třetí dvacetiminutovce jste se před hodonínskou brankou trochu potahali s Lubošem Voříškem, havlíčkobrodským kanonýrem. Co jste si řekli?

Samé pěkné věci, aby nás to motivovalo v té přípravě na sezónu. (usmívá se) To ale k hokeji patří. Já jsem navíc takový typ člověka, kterému tyto malé konflikty vyhovují. Začalo to dohráním souboje, pak sekerka z obou stran, špatný pohled a už to bylo.

Nastupuješ s kapitánským céčkem, už druhý zápas po sobě. Určil tě trenér nebo hráči? A existuje šance, že budeš v této pozici pokračovat po zbytek sezóny?

Vybral mě trenér a jestli to tak bude i v dalších zápasech, je mi celkem jedno. Beru to tak, že jsme Hodoňáci a budeme tady za naše město a klub bojovat. Do každého zápasu se snažím nastoupit stejně, bez ohledu na to, jestli mám na dresu céčko nebo áčko.

Ale přijal bys tu roli? Neměl bys s touto pozicí problém?

S tím by snad nikdo neměl problém. Pro člověka je to velká pocta, že může být lídrem týmu.

Jsi jedním z hráčů, kteří loni dotáhli tým k postupu do vyšší soutěže. Sezóna je zatím ve fázi přátelských utkání, přesto se zeptám. Jaké vidíš největší rozdíly mezi krajskou ligou a třetí nejvyšší soutěží?

Nejcitelnější změnou je rychlost, člověk má na všechno méně času. Pak asi striktnější dodržování herního systému. V soutěži působí zkušení borci, návaznost třeba na první ligu je daleko větší. Jiné je snad úplně všechno.