SHKM Hodonín
Inventura #8 - Andreas Jajcay: Měli jsme výbornou partu, které to klapalo i mimo led
Inventura #8 - Andreas Jajcay: Měli jsme výbornou partu, které to klapalo i mimo led
A-Tým
4.5.2019

Andreas Jajcay se sedmatřicítkou na zádech v letošní sezóně odehrál sedmatřicet utkání, přičemž nevynechal ani jedno. „Největším zklamáním je jednoznačně prohra ve Velkém Meziříčí v základní části, kdy jsme schytali opravdu velký debakl,“ vzpomíná útočník SHKM Hodonín i na ty horší momenty letošní sezóny. Před sezónou se rozhodoval mezi břeclavskými Lvy a hodonínským SHKM. „Bylo to dlouhé a náročné rozhodování, ale nakonec jsem se rozhodl pro Hodonín,“ prozradil ke svému přestupu do Hodonína již v osmém posezónním pokračování v sérii rozhovorů s názvem INVENTURA.

autor:
Josef Můčka
Sdílejte článek
 

Minulou sezónu jsi odehrál za nedalekou Břeclav. Jak se zrodil tvůj přestup do Hodonína?

Můj přestup do Hodonína se zrodil tak, že jsem absolvoval letní přípravu s týmem SHK Hodonín. V konečném součtu jsem si ale nevybojoval místo v základní sestavě, tudíž jsem si musel hledat jiné angažmá. Rozhodoval jsem se mezi Hodonínem SHKM a Břeclaví, bylo to dlouhé a náročné rozhodování, ale nakonec jsem se rozhodl pro Hodonín.

Ty už jsi jednou v minulosti hájil barvy Hodonína. Jak vzpomínáš na ročník 15/16 v hodonínské juniorce?

Tehdy to byl opravdu povedený ročník. Měli jsme výbornou partu, která se nakonec dostala až do finále. Tam jsme bohužel nestačili na silnou Porubu. Každopádně jsme ale odehráli skvělou sezónu i se skvělým výsledkem, protože před začátkem sezóny určitě nikdo druhé místo nečekal. Byla to povedená sezóna, vzpomínám na ni rád.

Tehdy ses tam potkal s některými nynějšími spoluhráči? Těšil ses na další spolupráci s nimi?

Již tehdy jsem se tam potkal s Vencou (Michal Venclík, pozn. red.), Hráškem (David Janás, pozn. red.), Crlou (Michal Crlík, pozn. red.), Víťou Černohousem, Kamilem Rýparem a s Colpikem (Jakub Zollpriester, pozn. red.) a musím říct, že jsem se na spolupráci s nimi těšil. Jsou to výborní hokejisté a na ledě i mimo něj se s nimi parádně pracuje.


Letošní sezóna se opravdu povedla. Je naopak něco, co tě v jejím průběhu zklamalo?

Největším zklamáním je jednoznačně prohra ve Velkém Meziříčí v základní části kdy jsme schytali opravdu velký debakl. Ten zápas se nám vůbec nepovedl a jen doufám, že tohle už nikdy nezažiju. Ale na druhou stranu dá se v tom najít i něco pozitivního, což je ponaučení, které jsme s i z toho zápasu odnesli. Byli jsme poté daleko efektivnější dozadu a ono nás to i odrazilo k těm jednadvaceti vítězným zápasům v řadě, čímž jsme si po tak hořké porážce spravili chuť.

Často jsi měnil pozice mezi levým křídlem a centrem. Kde se ti hrálo líp? A jak náročné bylo se vždy přizpůsobit jinému zadání?

Už od malička často střídám všechny tři útočné posty, takže to pro mě vůbec nebyl těžký úkol. Já jsem totiž univerzální útočník (směje se). Jenom vždy když hraji na centru, tak mám v podstatě větší rozhled po celém hřišti, naopak na levém křídle mám zas u sebe Sajdlíka (Jakub Sajdl, pozn. redakce) s Kučou (Zdeněk Kučera, pozn. red.) a s nimi se mně hrálo velmi dobře, takže každý ten post má své pro a proti, ale v důsledku to pro mě nehraje velkou roli, hlavně chci být co největším přínosem pro tým, a to na jakémkoliv postu.

V letošní sezóně jsi odehrál celkem 37 zápasů. Utkvěl ti některý z nich v paměti natolik, že na něj nikdy nezapomeneš?

Určitě se jen tak nedá zapomenout na zápas ve Velkém Meziříčí, který jsme na tamním ledě odehráli v základní části (směje se). Ale těch zápasů je daleko víc, pro bližší specifikaci jsou to ty zápasy, ve kterých jsme se dokázali semknout a udělat něco s nepříznivým stavem, například ve Velké Bíteši, kde jsme ještě dvě minuty před koncem prohrávali a nakonec jsme to dokázali otočit a zvítězit v základní hrací době.

Taktéž i domácí zápasy s Uherským Ostrohem nebo s Velkým Meziříčím v základní části nebo i všechny zápasy v playoff a právě ten poslední domácí zápas vůbec patří podle mě mezi ty nejlepší zápasy v letošní sezóně. Přišla rekordní návštěva (1411 fanoušků, pozn. red.) a my jsme před nimi dokázali zvítězit a odvrátit konec sezóny, což jsme s nimi pak mohli i oslavit.

Taky nesmím zapomenout zmínit úplně ten poslední zápas sezóny, kdy jsme jako jediní dokázali porazit VelMez na tamním ledě, kde se hraje opravdu těžce, díky čemuž to vítězství je pak sladší. A to byl jednoznačně ten nejlepší zápas tohoto ročníku, na který nikdy nezapomenu.


Je naprosto jasné, že ne každý zápas se hrál podle představ. Je něco, co tě vždy dokázalo namotivovat k lepším výkonům?

Ono je toho víc. Buď jsem se snažil namotivovat pomocí písniček nebo jsem snědl čokoládu. Taktéž hodně pomůže, když se mi podaří vstřelit branku, to mně vždy přinese takový ten vnitřní klid. Nebo jsme si pomáhali i navzájem v kabině, řekli jsme si, co budeme hrát anebo jsme se nahecovali a semkli jako tým, což člověka vždy nakopne k lepším výsledkům, protože ví, že v tom není sám. A samozřejmě nesmím zapomenout na fanoušky, to byla motivace sama o sobě!

Některé zimní stadiony v lize jsou opravdu menších rozměrů. Jak těžké pro tebe bylo hrát na těchto kluzištích?

Třeba někomu to může vyhovovat, ale pro mě osobně je to opravdu těžké. Člověk tam má na všechno míň času, soupeř je rychleji u tebe, to znamená, že ten hokej je ve všem daleko rychlejší a hlavně se ztrátou rozměrů kluziště hráč ztrácí i přehled o hře. Abych pravdu řekl, tak hodonínské hřiště mně vyhovuje absolutně nejvíc.

Prozradíš nám, kdo se v průběhu mistrovské sezóny staral v kabině o zábavu?

Měli jsme výbornou partu, které to klapalo i mimo led (směje se). Tím chci říct, že to nebyl jeden určitý hráč, který se staral o zábavu. My jsme se bavili a taktéž se všemu smáli navzájem - jako tým, což byl jeden z klíčových bodů, který nám v sezóně nemálo pomohl. Prostě to fungovalo tak, jak mělo!

Asi se shodneme, že největším překvapením byla návštěvnost. Kdyby ti někdo před sezónou řekl, že na určité domácí zápasy si najde cestu i tisícovka fanoušků, uvěřil bys tomu?

Pravdou je, že jsem to před sezónou opravdu nečekal, že by na nás mohla přijít tisícovka fanoušků. Můj tip se pohyboval někde kolem třech stovek a z toho, že polovinu udělají rodinní příslušníci (směje se). Ale byla to paráda! Fanoušci vytvářeli skvělou atmosféru nejen na všech domácích zápasech v průběhu celé sezóny a tohle nás neskutečně motivovalo. Skvělé výsledky jsme se nesnažili uhrát jen pro sebe, ale i pro ně, takže i v těch sebenepříznivějších chvílích jsme se díky tomu nevzdávali a bojovali jsme do poslední chvíle.


Je něco, co bys chtěl hodonínským fanouškům vzkázat?

Tak především bych chtěl hodonínským fanouškům za sebe i za celou kabinu poděkovat za úžasnou atmosféru, kterou celou sezónu vytvářeli dokonce i na venkovních stadionech, kam taktéž jezdili v hojném počtu. Určitě to nebylo jednoduché si vždy udělat čas a nesmírně si toho ceníme! A jsme velmi rádi, že to vyšlo a dokázali jsme vyhrát titul, neboť na tom mají velkou zásluhu i fanoušci a je to každopádně i taková odměna pro ně. Bez nich by to prostě nebylo ono! A klidně bych se nebál říct, že bez nich by to ani neklapalo tak, jak to všechno klape. A díky nim jsme si to všichni opravdu užívali! Děkujeme a budeme se na vás těšit i v příští sezóně!

Ve třetím semifinále proti Uherskému Ostrohu jsi v prodloužení vstřelil branku, která by ukončila nejen zápas, ale i celou sérii, nakonec však nebyla uznána. Dokázal bys nám popsat celou situaci z tvého pohledu?

Ono se to opravdu těžce hodnotí. Já jsem po nahrávce od Patrika (Patrika Lidáka, pozn. red.) střílel naslepo a situaci před bránou, kudy projížděl Sajdlík (Jakub Sajdl, pozn. red.), jsem nevěnoval pozornost, takže nemůžu říct, jestli tam kontakt opravdu byl či nikoliv.

Jakmile jsem si všiml, že se zavlnila síť, tak jsem se ihned začal radovat a byl jsem nesmírně rád, že jsem tu těžkou sérii s Uherským Ostrohem ukončil, když jsem ale vzápětí viděl rozhodčího, jak rozpažil, tak jsem nechápal, co se děje.

I když jsem se na to pak díval na videu, tak z toho stále nejsem moudrý. Ten pohled nebyl zřetelný a nechci někomu křivdit, když si nejsem naprosto jistý. A navíc v dalším zápase v Uherském Ostrohu jsem si to vynahradil (směje se).

Jako jediní jste dokázali v letošní sezóně vyhrát ve Velkém Meziříčí, a to až při čtvrtém pokusu. Jaký je podle tebe hlavní důvod, že se tam hrálo opravdu těžce?

Je to hned několik důvodů, proč se proti nim hraje opravdu těžce. Jedním z nich je, že se jim podařilo poskládat velice kvalitní tým, který už několik let hraje pospolu, takže jsou neskutečně sehraní. Taktéž musím zmínit i ty menší rozměry kluziště, což nám dělalo velké problémy, naopak hráči VelMezu jsou na to již zvyklí a možná jim to i vyhovuje. Navíc jejich fanoušci na tamním stadionu vytvářejí taktéž skvělou atmosféru, která jim hodně dopomáhala k lepším výsledkům.


Situaci, ve které se nachází břeclavský hokej určitě znáš a určitě ji také pozorně sleduješ. Co na to říkáš? Mrzí tě to?

Situaci ohledně břeclavského hokeje sleduju a každopádně mě to mrzí už jenom kvůli klukům, kteří si tohle opravdu nezaslouží. Přeju břeclavskému hokeji, ať s to vrátí do těch starých kolejí, kdy byl plný zimák a hrál se parádní hokej ve všech kategoriích. Možností je tam několik, jenom je důležité, aby se toho někdo chopil a dotáhl to až do konce!

V mládežnickém věku jsi mimo jiné oblékal i dres extraligových Pardubic. "Tesla" v posledních letech neprožívá nejlepší období své historie. Sledoval jsi baráž o Extraligu a věřil jsi, že Pardubice zachrání nejvyšší soutěž?

Pardubice neustále sleduju! Získal jsem tam mnoho hokejových zkušeností, které jsou velice nepostradatelné. Čerpám z nich doteď a nesmírně si toho cením.

Samozřejmě, že jsem věřil v záchranu extraligy, neboť extraliga bez Pardubic není extraliga. Škoda jen, že se jim nepodařilo navázat na minulou sezónu, kdy po základní části postoupili rovnou do čtvrtfinále playoff. Věřím, že to byl jenom jeden špatný a nepovedený rok a v příštích sezónách to bude lepší a lepší.

Děkuji za rozhovor.



Inventura

• Inventura #1 - Jan Prčík: Touha něčeho dosáhnout byla v mužstvu obrovská

• Inventura #2 - Martin Vyrůbalík: Lepší zakončení první sezony jsme si ani nemohli přát

• Inventura #3 - Karel Lidák: Stále bojujeme se stejnými věcmi, zejména s financováním

• Inventura #4 - David Polesný: Když jsem viděl, jak si kluci balí věci, věděl jsem, že o to nechci přijít

• Inventura #5 - Petr Peš: Fanoušci pro nás byli hnacím motorem

• Inventura #6 - Zdenko Kotvan: V žádném případě nelituju, že jsem se vrátil!

• Inventura #7 - Jakub Sajdl: Jsem strašně rád, že jsem toho mohl být součástí

další články
A-tým SHKM Hodonín podal přihlášku do nového ročníku Krajské ligy
A-Tým
18.5.2019

Ještě to nejsou ani dva měsíce, co skončil premiérový ročník mužů v Krajské lize, a vedení A-týmu SHKM Hodonín po krátké...
VIDEO - Letní příprava hráčů 3. a 4. tříd a mladších žáků
Info
16.5.2019

Suchou část přípravy mládežnických kategorií 3. - 4. třídy společně s kategorií mladší žáci dne 9. 5. 2019 navštívil reg...
INVENTURA #11 - Ondřej Veselský: Sebevědomí nám rostlo postupně vyhranými zápasy
A-Tým
15.5.2019

Sezonu začínal ve třetí pětce. Postupně však o sobě dával svými výkony více vědět a závěr ročníku dohrával v elitní for...
FOTO+VIDEO: Starosta Libor Střecha přijal vítěze Krajské ligy na hodonínské radnici
A-Tým
13.5.2019

Hokejisté A-týmu SHKM Hodonín navštívili v pondělí 13. května hodonínskou radnici. Starosta města Libor Střecha je pozva...