První přípravné utkání znamenalo pro dva hráče SHKM Hodonín velký návrat do známého prostředí. Proti Ostrohu se v sestavě domácích objevili dva odchovanci a navrátilci do dobře známého prostředí - obránce Jan Prčík mladší a také útočník David Šála. Vytáhlý forvard strávil poslední dvě sezony v Blansku a v minulé sezoně tak prožil pikantní bitvu se svým mateřským klubem. „Vloni jsem bohužel vinou zranění nemohl nastoupit do zápasu v Hodoníně. Už od přípravy jsem se na ten zápas těšil a pak jsem byl hodně zklamaný, že to nedopadlo,“ říká čtyřiadvacetiletý útočník.
Davide, dres SHKM jsi oblékl po šesti letech. Proběhly ti hlavou vzpomínky na mládežnická léta?
Byl to skvělý pocit, si po dlouhé době zahrát v Hodoníně. Mám odsud spoustu krásných vzpomínek a bylo fajn hrát znovu s klukama, se kterými jsem vyrůstal a nestál na ledě několik let. Těšil jsem se na den, kdy se vrátím domů.
V minulé sezoně jsi hájil barvy Blanska a pokud se nepletu, tak jsi poprvé v kariéře nastoupil proti „svým“. Jaké to bylo, hrát proti kamarádům a bývalým spoluhráčům?
V loni jsem bohužel vinou zranění nemohl nastoupit do zápasu v Hodoníně. Už od přípravy jsem se na ten zápas těšil a pak jsem byl hodně zklamaný, že to nedopadlo. Podařilo se to aspoň v Blansku a byl to super pocit. S klukama jsme se před zápasem i během zápasu hodně hecovali a moc jsem si to užil.
Pojďme ale ke včerejšímu utkání s Ostrohem. Až do poloviny poslední třetiny jste vedli a vypadalo to, že si dokráčíte k vítězství. Závěr se vám ale nepovedl a nakonec jste odešli poražení…
Je škoda, že se nám to nepovedlo dotáhnout do vítězného konce, už kvůli fanouškům, kteří nás přišli podpořit v hojném počtu. Na druhou stranu, nikdo z nás není na ledě déle než týden. Byl to první přípravák, takže si myslím, že o výsledek tu úplně nešlo a že to nebylo tak hrozné. Ba naopak. V závěru se projevilo, že soupeř je na ledě o něco déle.
V zápase sis připsal dvě střely na branku a plusový bod u první branky Michala Venclíka. Jak gólová akce vznikla?
Nevím jestli střela je ten správný výraz (směje se).Je ale škoda, že se ani jedna z nich neujala. Člověk se pak uklidní a hned se mu líp hraje. Cítím, že po létě to ještě není ono. Gól jsem popravdě pořádně neviděl, stál jsem nahoře nad kruhama, před bránou byla skrumáž v které se Venca (Michal Venclík, pozn. red.) nejlíp zorientoval.
Venku jsou tropické teploty, podepsalo se to na kvalitě ledu? Jak se vlastně hraje v takovém horkém počasí?
Zimák v Hodoníně patří k těm teplejším. Na začátku sezóny mi vyhovují spíš chladnější stadiony, ale v zápalu utkání to člověk stejně přestane vnímat. Myslím si, že v Hodoníně byl vždy měkčí led. Cítil jsem se asi jako každý po dlouhé době na ledě a pro mě bohužel byla ta pauza ještě o něco delší než pro kluky. Věřím ale, že brzy se všichni zase rozehrajeme a budu moct prodat své získané zkušenosti.
Děkuji za rozhovor.
