Ondro, jaký typ hráče v tobě fanoušci Baníku uvidí? Co tě na ledě charakterizuje nejvíc?

Jsem kreativní útočník, který se nebojí fyzické hry a tlačí se do brány. Moji silnou stránkou je zakončení.

Co bylo hlavním důvodem, proč ses rozhodl pro přestup právě do Baníku?

Líbí se mi klubová vize, kterou Hodonín zastává – od práce s mladými hráči až po cíle, kterých chce dosáhnout. A samozřejmě v tom hrají roli i fanoušci.

Znáš někoho z kabiny, nebo půjdeš do úplně nového prostředí?

Ano, znám Filipa Krasanovského. Známe se už asi pět let – dřív jsme spolu chodili na tréninky a pár společných jsme absolvovali i během letošní přípravy.

Přicházíš z úspěšného juniorského týmu – jak hodnotíš svou poslední sezónu v Plzni?

Poslední sezóna v Plzni pro mě byla poměrně těžká. V Americe jsem poslední měsíc před návratem do Česka nehrál, takže bylo náročné se dostat zpátky do zápasového tempa. Naštěstí jsem se rychle adaptoval a zbytek sezóny po individuální stránce nebyl špatný. Mrzí mě ale, že jsme se jako tým nedostali do playoff.

Poslední sezónu jsi z části strávil v zámoří. Co sis z Ameriky přivezl – a nemyslím jen zkušenosti, ale třeba i na památku?

Co se týče hokeje, je to úplně jiný svět. Tréninky i celková úroveň zápasů byla o dost kvalitnější než v české juniorce. Jsem nesmírně rád, že jsem si to mohl zažít a poznat, jak to v zámoří funguje.

Na památku jsem si přivezl hlavně poznání, že nezáleží na tom, jak daleko jste od domova, ale jaké lidi máte kolem sebe. I když jsem měl rodinu v Česku, v Americe jsem se necítil sám. Nikdy nezapomenu, jak mě rodina Dixonových přijala mezi sebe – byli a pořád jsou neuvěřitelně srdeční. Moc jim za to děkuji.

Proč jsi nakonec v Amarillo Wranglers odehrál jen pět utkání?

Konkurence tam byla velká, ale nevnímal jsem ji tolik jako hrozbu. Spíš byly problémem limity na počet cizinců – bylo nás šest Evropanů a do zápasu mohli nastoupit jen čtyři. Po několika utkáních strávených na lavičce jsem se proto rozhodl vrátit zpět do Česka.

V minulosti jsi říkal, že přechod z dorostu do juniorky byl obrovský skok. Cítíš, že tě právě takové výzvy posouvaly nejvíc?

Určitě ano. Každý posun ročníkem jsem vnímal jako výzvu a jsem rád, že jsem každou z nich zvládl, i když to někdy nebylo úplně podle mých představ.

Poprvé tě čeká celá sezona ve 2. lize. Sleduješ tuto soutěž? Víš, co tě čeká?

Sledoval jsem druhou ligu spíš jen letmo, ale samozřejmě vím, jak vypadá a do čeho jdu. Moc se na to těším.

V době covidu jsi trénoval individuálně podle plzeňského programu. Jak na tuhle dobu vzpomínáš a máš i dnes v sobě tenhle systém a disciplínu?

Samozřejmě to nebylo ideální, protože jsme nemohli trénovat na ledě, ale i tak na tu dobu vzpomínám rád. Disciplína pro mě nikdy nebyla překážkou – vždy jsem plnil, co jsem měl, a když to šlo, přidal jsem si něco navíc. Měl jsem doma prostor i pomůcky, takže jsem tuhle dobu využil naplno ke zlepšení.

V minulosti jsi říkal, že je důležité zůstat nohama na zemi. Platí to pro tebe i dnes, po zkušenostech z Ameriky a návratu do Česka?

Určitě ano. Nepřipouštím si, že bych kvůli Americe změnil názor. Pořád si za tím stojím a mám nastavení stejné jako dřív.

V Písku jsi mluvil o tom, že „i slátanina z různých klubů může fungovat, když je dobrá parta“. Jak vnímáš důležitost týmové chemie?

Týmová chemie je podle mě úplný základ. Nezáleží na tom, odkud kdo je, důležité je, jak tým funguje dohromady – na týmové práci a duchu stojí všechno.

Jsi typ, který si rychle sedne s kýmkoli, nebo potřebuješ čas na sehrání se spoluhráči?

Stačí mi chvilka na sehrání, jsem schopný se přizpůsobit a sehrát s kýmkoli.

S jakými osobními a týmovými cíli přicházíš do Baníku? Co bys chtěl v nové sezóně dokázat?

Mým osobním cílem je zvládnout co nejlépe první sezónu mezi muži a být co nejvíce platný pro tým ve všech směrech. A týmově? Určitě playoff. Zbytek bude záležet jen na nás a našich týmových výkonech.

Máš nějaký hokejový vzor, ke kterému vzhlížíš?

Od malička je to Alexandr Ovechkin. Nebojí se hrát na puku, je silný, kreativní – a o jeho střele se snad ani nemusíme bavit.

Máš už za sebou první návštěvu Hodonína? Jak na tebe město působí?

Zatím ne, ještě jsem neměl možnost Hodonín navštívit. Na první dojmy se ale těším.

Jak trávíš volný čas mimo hokej? Máš nějaké koníčky, které tě drží v pohodě?

Jsem typ, kterému nevadí jít se projít do přírody a načerpat čerstvý vzduch i myšlenky. Největší koníček je ale můj čtyřnohý parťák, se kterým trávím většinu svého volného času.

A na závěr – vzkázal bys něco fanouškům Baníku před novou sezónou?

Těším se na sezónu a věřím jen v ty nejlepší výsledky. Zároveň se těším na atmosféru, kterou pro nás naši fanoušci budou tvořit.